Bodo Ebhardt

Jeho otec měl továrnu na nábytek v Brémách. Základní školu absolvoval v Sankt Goarshausen, kde jej okouzlily zámky. Vystudoval obchodní školu v Brémách a Magdeburku.[1] Zavrhl povolání obchodníka a studoval dál, zapsal se na vysokou školu architektonickou při berlínském muzeu uměleckého řemesla – Kunstgewerbemuseum u Alexandra Schütza, a pak u Ernsta von Ihne.[1] Rychle začal nezávislou architektonickou činnost – design v historickém stylu, například v neorenesančním stylu (zámek Hakeburg v Kleinmachnow pod Berlínem, 1903), později klasickém (rekonstrukce dvorního divadla v Dеtmold, 1913–1915).[1]

V roce 1899 založil Spolek pro zachování německých hradů (něm. Vereinigung zur Erhaltung deutscher Burgen)[1] – od roku 1953 Společnost hradů v Německu (něm. Deutsche Burgenvereinigung, DBV).[2] Ve stejném roce začal vydávat časopis o architektuře a rekonstrukcích zámků "Burgwart".[1] Jako badatel hradů a restaurátor získal přátelství císaře Viléma II., který často navštěvoval dům Ebhardta a účastnil se jeho přednášek.[3] V letech 1899–1908 na pokyn císaře Ebhardt provedl rekonstrukci zámku Hohkönigsburg nedaleko Orschwiller v Alsasku.[1] V roce 1901 císař poslal Ebhardta na studijní cesty po Rakousku, Švýcarsku a jižním Německu, za účelem sestavení skic tamějších hradů a zámků.[3] Za své zásluhy v oblasti výzkumu fortifikační architektury a rekonstrukcí zámků v Německu získal titul profesora a tajného dvorního stavebního rady (něm. Geheimer Hofbaurat); byl mu udělen titul Architekt německého císařství a pruského království Wilhelma II (něm. Architekt des Deutschen Kaisers und Königs von Preußen Vilém II).[1]

Ebhardt obnovil a restauroval mnoho zámků v Německu a Polsku (v zemích, které v té době patřily k Německu). Mimo jiné zámky Grodziec (1906–1908)[4][5], Czocha (1909–1914)[5], Grodno, Тоszеk (1927) a Bytów (1930-1937). Práce na hradě Czocha provedl ve velkolepém stylu. Tam, kde měl v úmyslu postavit architektonický prvek, stavěl makety ve skutečné velikosti, aby viděl, jak bude vypadat. Byl také autorem projektů přehrady na Kwisie a rekonstrukce hradu Niedzica.

Byl autorem mnoha publikací na téma hrady a zámky v Evropě. Jeho studie o středověké fortifikační architektuře byly zveřejněny v nedokončené dlouholeté práci Der Wehrbau Europas im Mittelalter.[1] Byl přesvědčen, že zničeným architektonickým památkám může pomoci pouze jejich úplné obnovení do stavu jejich největšího rozkvětu.[3] Při restaurátorské práci kladl důraz na co nejvěrnější zachování (rekonstrukci) objektu v jeho původním stylu (slohu).[1]

• 1940 – medaile Goetheho v oblasti umění a vědy (něm. Goethemedaille für Kunst und Wissenschaft)