Blov

Jméno vesnice pochází ze staročeského příjmení Stblo odvozeného ze staroslověnského výrazu stъblo (česky stéblo). Odtud vznikla varianta Zblov, ve které bylo první písmeno časem považována za předložku a písmeno B se po přijetí do němčiny změnilo na W. V historických listinách se jméno vyskytuje například ve tvarech: Blow (1336), Low (1367), Wlow (1454), Flahen (1544), Wlowie (1545), Flahe (1614) nebo Flahae (1846).[2]

První písemnou zmínku o vesnici z roku 1336 uvádí kronika Jana Neplacha. V roce 1367 vesnice patřila k hasištejnskému panství, které v té době drželi páni ze Šumburka.[3]

Východní část vesnice

V roce 1454 se poprvé zmiňuje blovská tvrz, na které sídlil Zikmund Thos z Blova a na Kysiblu. Měla stát východně od vesnice uprostřed rybníka. Budova tvrze měla čtvercový půdorys s délkou strany 80 kroků a byla obehnána valem. Chátrat začala zřejmě po připojení Blova k Vintířovu a zanikla během třicetileté války. Tvrziště se nedochovalo, ale podle dochovaného popisu bylo znatelné ještě v sedmdesátých letech devatenáctého století v místě zvaném Na Starém zámku.[3]

Na počátku šestnáctého století bylo blovské panství majetkem královské komory. Od ní ho koupil Opl z Fictumu, ale když byla odhalena jeho penězokazecká dílna a on uprchl z Čech, byl mu zabaven majetek a panství se tak opět vrátilo komoře.[4] Král Ferdinand I. ho v roce 1530 zastavil s Vinařemi Vilému z Doupova a na Vilémově, který jej roku 1545 prodal Albrechtu Šlikovi. Ten panství připojil k Vintířovu, u kterého už zůstalo až do zrušení poddanství.[5]

Po smrti Jeronýma Šlika v roce 1612 Blov zdědil Jindřich Matyáš Thurn, který patřil k vůdčím osobnostem stavovského povstání v letech 1618–1620. Po porážce stavovského vojska v bitvě na Bílé hoře uprchl ze země, a jeho majetek byl zabaven. Zkonfiskovaný majetek získala jeho manželka Zuzana Alžběta, rozená z Tiefenbachu, která jej roku 1622 prodala hraběti Ferdindovi z Nagarollu.[5]

Podle berní ruly z roku 1654 ve vsi žilo pět sedláků, pět chalupníků a dva poddaní bez pozemků. Dohromady jim patřilo osm potahů, sedm krav, deset jalovic a 22 prasat. Jeden z chalupníků měl šenk. Poddaný Jan Bischof byl roku 1650 za věrné služby vrchností osvobozen od poddanských povinností. Mohl provozovat řemesla, obchodovat s obilím, železem a chmelem a vrchnosti musel ročně odvádět poplatek ve výši přibližně čtyř kop grošů.[6]

Autobusová zastávka se zříceninou domu

Losyové z Losynthalu ve vsi založili velký ovčín, ve kterém se v polovině devatenáctého století chovalo asi tisíc ovcí. V roce 1911 byla vesnice připojena k rozvodné síti kadaňské elektrárny. Po první světové válce ve vsi stálo šest velkých statků, dva hostince a fungovala zde dvouletá zimní zemědělská škola s letním kurzem pro dívky. Kromě toho ve vsi byly dvě sušárny ovoce, obchod se smíšeným zbožím, obchod s ovocem a zeleninou, trafika a řemesla provozovali pokrývač, švec, kovář, truhlář a krejčí. Po druhé světové válce byli němečtí obyvatelé vysídleni, a počet obyvatel se tak snížil asi na třetinu předválečného počtu.[6] Kaple zasvěcená Sedmibolestné Panně Marii zanikla po roce 1948.[7]

U vesnice byl v polovině devatenáctého století hnědouhelný důl František Josef provozovaný J. Wehnlem. Pět horníků v něm ze svrchní sloje mocné jeden metr dobývalo asi tisíc tun uhlí ročně. Provoz dolu byl ukončen v sedmdesátých letech devatenáctého století. Těžba zde byla obnovena Škodovými závody v Plzni až počátkem roku 1919 v povrchovém lomu Prokop. Uhelná sloj překrytá až patnácti metry nadloží byla mocná 7,5 metru, ale obsahovala mnoho síry a popela. Kvůli špatnému odbytu došlo v roce 1923 k omezení těžby a bylo propuštěno 150 horníků. Nízká kvalita uhlí vedla v roce 1928 k uzavření dolu. Strojní vybavení bylo přestěhováno do dolu Hrabák u Čepiroh. Otevření dolu, ve kterém se vytěžilo čtyři sta až pět set tisíc tun uhlí, si vyžádalo náklady dvacet miliónů korun. Vytěžené uhlí se dopravovalo lanovkou do Zahořan,[8] kde až do roku 2012 stála třídírna uhlí.[9] Samotný lom známý pod názvem Podkova je zatopený a v jeho okolí po roce 2012 vznikla cyklostezka z Blova do Radonic.[10]

Blov stojí v katastrálním území Vinaře u Kadaně s rozlohou 9,02 km²[11] asi šest kilometrů jihovýchodně od Kadaně a tři kilometry severozápadně od Vilémova.[12]

Přímo vesnicí vede ve směru západ–východ hranice mezi geomorfologickými celky Doupovské hory a Mostecká pánev. Z Doupovských hor sem zasahuje okrsek Rohozecká vrchovina, zatímco v Mostecké pánvi to je podcelek Žatecká pánev. Reliéf proto klesá od vrchu Kolina (507 metrů) směrem k jihovýchodu a jižně od vesnice přechází v mírně zvlněnou krajinu geomorfologického okrsku Pětipeská kotlina s nadmořskou výškou okolo 300 metrů. S odlišnou geomorfologií souvisí geologické podloží. V Doupovských horách severně od vesnice převažují třetihorní pyroklastické horniny bazaltového typu a v Pětipeské kotlině se vyskytují neogénní sedimenty (písky, štěrky, jíl a podřadně uhelné sloje). Většina okolní krajiny je s výjimkou oblasti mezi Blovem a Vinařským rybníkem součástí dvou chráněných ložiskových území. V Doupovských horách to je ložiskové území Vinaře u Kadaně s výskytem kaolinu pro papírenský a keramický průmysl, zatímco v Pětipeské kotlině je to ložiskové území Vintířov s ložisky hnědého uhlí.[13] Pozůstatkem zatopeného povrchového hnědouhelného lomu je vodní nádrž Podkova,[10] která je jedinou vodní plochou v okolí Blova. Vodu z okolí odvádí Vintířovský potok a jeho drobné, často jen sezónní přítoky.[12] Z půdních typů se v okolí Blova vyskytuje kambizem eutrofní vyvinutá na svahovinách čedičů. Okolo Podkovy a jižně od ní převládá černice fluvická vzniklá na nivních sedimentech.[13]

Podnebí se v širší oblasti mění směrem od západu k východu. V Quittovově klasifikaci podnebí se Blov nachází v mírně teplé oblasti MT11.[14] Pro ni jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 17–18 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 550–650 milimetrů, počet letních dnů je 40–50, počet mrazových dnů se pohybuje mezi 140–160 a sněhová pokrývka zde leží 50–60 dnů v roce.[15]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 268 obyvatel (z toho 129 mužů), z nichž bylo dvacet Čechoslováků a 248 Němců. Kromě jednoho evangelíka a jednoho člověka bez vyznání byli členy římskokatolické církve.[16] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 240 obyvatel německé národnosti, kteří byli s výjimkou jednoho evangelíka římskými katolíky.[17]

Blovem vede silnice III. třídy č. 22425, která spojuje Radonice se silnicí II/224 mezi Kadaní a Žatcem.[20] Na návsi je zastávka autobusové linkové dopravy a nejbližší pravidelně obsluhovaná železniční stanice je Kadaň. Vesnicí ani jejím okolím nevedou žádné značené turistické trasy ani cyklotrasy, ale se zatopeným lomem Podkova a sousedními Zahořany vesnici spojuje částečně okružní cyklostezka vybudovaná z části v dráze zaniklé důlní lanovky.[12]

Po zrušení poddanství se Blov roku 1850 stal samostatnou obcí.[6] Už při sčítání lidu v roce 1869 byl osadou obce Vinaře, kterou zůstal až do roku 1976, kdy byl 30. dubna připojen k Vilémovu.[21]