Blažej Müller

P. Mgr. Blažej Müller SDB (26. března 1929 – 11. listopadu 2014) byl český římskokatolický kněz, který byl v období komunistického režimu agentem Státní bezpečnosti s krycími jmény Dub a Dore.[1][2]

Jako člen salesiánského řádu byl v roce 1950 internován, v roce 1952 pak nastoupil vojenskou službu u pomocných technických praporů. Zřejmě už tam ho komunistický režim zlomil, takže se chtěl stát vzorným vojákem a psal články do vojenského tisku, za něž byl u svého útvaru chválen. Po propuštění navázal kontakty se salesiány v Olomouci a Brně, kteří v té době působili (stejně jako v letech 1950–1989 členové všech ostatních řádů) v ilegalitě. V důsledku udání jiného salesiána byl Státní bezpečností zatčen, vyslýchán a v roce 1956 získán ke spolupráci s využitím kompromitujících materiálů týkajících se jeho ilegálního řádového života, ale i jeho zájmu o ženy.[2]

Státní bezpečnosti poskytl všechny požadované informace, zejména o salesiánech moravské provincie, a na základě prvních hlášení byli odsouzeni salesiáni Pavlásek a Pekárek. Jím poskytnuté informace přispěly také k zatčení představitele moravské provincie řádu Václava Filipce, který se pět let skrýval v přestrojení v ženském klášteře a později byl odsouzen k osmiletému trestu odnětí svobody. Od 23. dubna 1958 byl Müller evidován jako agent Státní bezpečnosti. V roce 1957 mu Státní bezpečnost pomohla emigrovat přes Rakousko do Itálie, kde měl působit jako agent československé rozvědky.[2] V zahraničí se mu však nepodařilo kontakt s československou rozvědkou navázat, neboť žena, jejíž adresa sloužila jako krycí, mezitím zemřela. Byl tedy veden jako nevyužívaný spolupracovník až do roku 1967, kdy jej kontaktovala Státní bezpečnost.

V roce 1969 se odstěhoval do Vídně, kde pracoval ve fondu na pomoc uprchlíkům. Později se stal také ředitelem českého oddělení katolické charity ve Vídni. Během svého tamního pobytu se setkával jak s československými emigranty, tak s lidmi, kteří dostali povolení ke krátkodobému vycestování do zahraničí. V tomto období informoval československé úřady přibližně o 500 osobách, s nimiž se ve Vídni setkal, z nichž část byla na základě těchto informací perzekvována.[2] Dne 31. srpna 1978 byl jmenován čestným kanovníkem Kolegiátní kapituly u svatého Mořice v Kroměříži.

V roce 1987 nicméně pomohl salesiánovi Ladislavu Heryánovi dostat se přes hranice do Itálie, kde Heryán nakonec dostudoval teologii.[2] Heryán o něm prohlásil, že jej měl jako člověka rád a že pozdější odhalení jeho spolupráce s StB to nijak nezměnilo.[3]

Po sametové revoluci se vrátil do Československa a působil nadále jako kněz. Naposledy jako výpomocný duchovní ve Vranovicích.[4] Za svou spolupráci se Státní bezpečností nebyl nikdy souzen. Pohřeb se konal dne 18. 11. 2014 ve farním kostele sv. Petra a Pavla ve Vřesovicích, kde byl na místním hřbitově i pochován.