Bitva u Ilavy

V září 1431 se vydali táborité pod velením Prokopa Holého a Hanuše z Kolovrat a sirotci vedení Janem Čapkem ze Sán a Prokůpkem na rejsu do Uherska. Předpokládá se, že cílem sirotků mělo být panství Stibora mladšího ze Stibořic. Obě skupiny se setkaly u Žiliny, kterou vyplenili a společně postupovali do Liptova. Tam se části bojovníků v noci z 26. září s využitím lsti a pomocí bývalého kastelána Jana z Messenpeku, podařilo obsadit hrad Likavu. Ten patřil uherské královně Barboře Celjské. Na hradě pak zanechali vojenskou posádku. V průběhu výpravy se na husitskou stranu přidávali i místní obyvatelé. V říjnu dobyli Nitru, což byl největší úspěch rejsy. Poté, ale naplno vypukly rozepře mezi veliteli obou svazů. Prokop Holý chtěl výpravu ukončit a vrátit se, protože situaci v Uhrách už nepovažoval za bezpečnou. Zatímco Jan Čapek ze Sán chtěl v úspěšné misi pokračovat. K tomu se přidaly spory o dělení kořisti a horšící se počasí. Situace vyústila v rozdělení husitů, táborité se vrátili na Moravu, ale sirotci pokračovali nadále ve výpravě po jihozápadě dnešního Slovenska.[1][2][3]

Hrad Likava na kresbě neznámého autora z 18. století.

Směr postupu husitských vojsk při bitvě.

V říjnu už se v oblasti začalo pohybovat uherské vojsko společně s některými, věrnými Zikmudovi, moravskými a českými pány pod velením Mikuláše Rozgoně. Táborité stačili opustit Uhry a přestože byli pronásledováni tak nedošlo k žádnému většímu střetnutí. Cestou byl však zničen most přes Váh u Hlohovce. Jak přesně ke zničení mostu došlo je nejasné. Existují teorie, že byl zničen úmyslně tábority, aby zdrželi pronásledovatelé. Nebo ho naopak zničili Uhři, aby ztížili návrat sirotkům.[3][4] Další možností je, že byl most poničen intenzivními dešti.[5] Sirotci při návratu postupovali velmi pomalu kvůli bohaté kořisti a deštivému počasí. 9. listopadu došlo k prvním střetům, to se ještě sirotkům podařilo probít k Hlohovci, kde se chystali přejít řeku. Kvůli strženému mostu museli pokračovat podél řeky. Postup v rozbláceném terénu s těžkými vozy byl obtížný, později začalo ještě mrznout a sněžit. Navíc byli celou cestu až k Ilavě, ke které dorazili po deseti dnech, neustále napadáni uherskými jízdními oddíly. Před překonáním Váhu došlo k dalšímu střetu. Mnoho husitů bylo zabito a zajato, další pak utonuli při přechodu řeky. Tyto boje si na husitské straně vyžádali kolem pěti tisíc obětí a bylo ztraceno 250 vozů z celkových 300. Husité dále pokračovali směrem na Moravu a nadále byli pronásledováni uherským vojskem. U Bánova jim byl průchod průsmykem znemožněn pomocí záseků a došlo k bitvě. Husité využili k obraně vozovou hradbu. Tu ale otevřeli, aby umožnili prchajícím spolubojovníkům ukrýt se. Toho využilo uherské vojsko a proniklo do husitského tábora. Následky pro husity byly zdrcující, přišli o pěchotu a zbytek vozů s kořistí. Zachránily se pouze jízdní oddíly. I nadále pokračovalo pronásledování a další husitské oběti si vyžádalo překročení řeky Moravy. Husité byli pronásledováni až k Jihlavě. Zbytek husitského vojka se vrátil do Prahy až mezi 14.–20. prosincem.[6][1][2][3][4][7][5][6][8][9]

Husité zaznamenali velké ztráty. Přesto se jim podařilo vyplenit Žilinu, Nitru a Prievidzu. Na hradě Likava také zanechali svoji první stálou posádku v Uhersku. Naopak někdy uváděné obsazení Topoľčan a hradu Lednica je nepravděpodobné. V dalším roce zaznamenali velký úspěch obsazením Trnavy, ze které si udělali až do roku 1435 své hlavní sídlo v Uhersku.[7][4]

Sirotci vinili z nezdaru tábority a Prokopa Holého obviňovali ze zrady. Což vyostřilo vztahy mezi oběma svazy, které se podařilo definitivně urovnat až před bitvou u Lipan.[3][4]

Obyvatelé Ilavy s husity sympatizovali a pravděpodobně jim pomáhali při přechodu Váhu, proto ji nechal císař Zikmund jako "hnízdo husitů" v následujícím roce pobořit. Město se také stalo majetkem Barbory Celjské a přišlo o práva pořádat týdenní trhy. Práva jí císař vrátil až v roce 1435 a zároveň nařídil opravy města. V roce 1437 bylo město opět opravené.[8][7][9]