Bitva u Dorylaia

V bitvě u Dorylaia se 1. července 1097 střetlo vojsko účastníků první křížové výpravy se seldžuckými Turky. Křižáci dosáhli v této bitvě vítězství, načež prošli téměř bez odporu celou Malou Asií a pokračovali k Antiochii, zatímco Turci se stáhli dále na východ.

Bitva u Dorylaia
konflikt: První křížová výprava

Bitva u Dorylaia, středověká miniatura Viléma z Tyru
trvání: 1. července 1097
místo: Dorylaeum, dnešní Turecko
výsledek: vítězství křižáků
strany
křížová výprava Rúmský sultanát Rúmský sultanát
velitelé
Bohemund z Tarentu
Robert z Normandie
Godefroy z Bouillonu
Adhémar z Le Puy		 Kilič Arslan
Gazi Gümüštigin

síla
~ 20 000 předvoj
~ 30 000 hlavní voj
(všichni se nezúčastnili)		 ~ 6 000–8 000 jízdních střelců
ztráty
~ 4 000 ~ 3 000

Pozadí a průběh bitvy
Výjev z bitvy u Dorylaia, 12. století
Bitva u Dorylaia (Gustave Doré)

Jestliže v prvé srážce pod Nikaiou doplatil ikonyjský sultán Kilič Arslan na své podcenění vojenské síly západních rytířů, potom vzápětí po zahájení pochodu křižáci těžce doplatili na svou nedostatečnou znalost turecké bojeschopnosti. Kilič Arslan totiž hned po svém neúspěchu u Nikaie zmobilizoval posily od svých vazalů na východě, dal bedlivě sledovat pohyb křižáckého vojska a rozhodl se je zničit překvapivým útokem u městečka Dorylaia. Když Turci zaútočili, jejich lehká jízda zasypala západní rytíře mračny šípů,[1] ale nepřibližovala se na dosah sečných zbraní. Bohemund, jeden z vůdců výpravy, nařídil stáhnout se do středu tábora, kde měli vyčkat na druhou rytířskou linii, která šla kvůli zásobování pár hodin za nimi. Turci nedokázali zabránit spojení obou franských vojsk, čímž umožnili rytířům zformovat se do protiútoku. Těžkou zbrojí vybavení rytíři měli v boji zblízka jasnou převahu,[1] následně se křižákům podařilo Turky obklíčit, čímž bylo o bitvě rozhodnuto.

Pozdější události

Po zlomení tureckého odporu se křižácká vojska přesunula Malou Asií, obsadila krátce sídlo sultánů Ikonion a po jedné menší srážce s armádou Kilič Arslána se přesunula do Levanty, kde první křížová výprava vyvrcholila dobytím města Jeruzaléma, vytvořením Jeruzalémského království a dalších několika křižáckých států.

Reference
  1. DRŠKA, Václav; PICKOVÁ, Dana. Dějiny středověké Evropy. Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2004. ISBN 80-86493-11-3. S. 216.

Literatura
  • BALDWIN, Marshall W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 1, The first hundred years. Madison: University of Wisconsin Press, 1969. 707 s. Dostupné online. (anglicky)
  • BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha: Academia, 1995. 228 s. ISBN 80-200-0512-9.
  • DUGGAN, Alfred. Křižácké výpravy. Praha: Orbis, 1973. 214 s.
  • HROCHOVÁ, Věra; HROCH, Miroslav. Křižáci ve Svaté zemi. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1996. 289 s. ISBN 80-204-0621-2.
  • KOVAŘÍK, Jiří. Meč a kříž : (1066–1214) : rytířské bitvy a osudy I. Praha: Mladá fronta, 2005. 278 s. ISBN 80-204-1289-1.
  • NICOLLE, David. První křížová výprava 1096–99 : dobytí Svaté země. Praha: Grada, 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-1896-5.
  • RILEY-SMITH, Jonathan. The First Crusade and the Idea of crusading. London: Continuum, 2003. 227 s. ISBN 0-82-648431-X. (anglicky)
  • RILEY-SMITH, Jonathan. The Oxford illustrated history of the Crusades. Oxford: Oxford University Press, 1995. 436 s. ISBN 0-19-820435-3. (anglicky)
  • RUNCIMAN, Steven. A history of the Crusades. vol. 1, The first Crusades and the foundation of the Kingdom of Jerusalem. Cambridge: Cambridge University Press, 1999. 376 s. Dostupné online. ISBN 0-521-06161-X. (anglicky)
  • SMAIL, Raymond Charles. Crusading Warfare (1097–1193). New York: Barnes & Noble Books, 1956. 272 s. ISBN 1-56619-769-4. (anglicky)
  • TYERMAN, Christopher. Svaté války : dějiny křížových výprav. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 926 s. ISBN 978-80-7422-091-3.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.