Biskupská konference

Biskupská konference je sbor katolických biskupů daného státu nebo území. Podle kanonického práva (kán. 449 CIC) je právnickou osobou.

Územně bývá biskupská konference vymezena obvykle pro stát, ovšem jsou i biskupské konference vymezené pro oblasti zahrnující větší počet států, z nichž obvykle alespoň některé mají málo katolíků či málo obyvatel obecně a tudíž by se nevyplatilo vytvořit pro ně samostatnou biskupskou konferenci. Příkladem biskupských konferencí sdružujících vícero zemí jsou Skandinávská biskupská konference (sdružující biskupy severských zemí), Antilská biskupská konference, Pacifická biskupská konference, Jihoafrická katolická biskupská konference či Konference katolických biskupů Papuy Nové Guineje a Šalomounových ostrovů.

Zahrnuje nejen sbor římskokatolických biskupů (diecézních i pomocných) působících na daném území, ale i biskupy dalších církví sjednocených s Římem a titulární biskupy. V České republice jsou proto členy České biskupské konference i biskupové působící u apoštolského exarchátu pro řeckokatolíky.

Biskupská konference má za cíl radit se o důležitých otázkách vedení církve a duchovní správy a zastupovat římskokatolickou církev na daném území (např. před státem). Česká biskupská konference se schází několikrát do roka většinou v Praze, kde má své stálé sídlo. Dokud ještě existovalo Československo, byla katolická církev na jeho území reprezentována Československou biskupskou konferencí.