Christus Dominus

Christus Dominus je dekret Druhého vatikánského koncilu o pastýřské službě biskupů. Je nejdůležitějším dekretem koncilu, protože stanovuje povinnosti a úkoly biskupů v místní církvi. Tento dekret stanovuje nové úkoly biskupa v pastoraci, které mají dočasný i trvalý charakter.

Dekret je rozdělen do tří kapitol - Biskupové a celá církev, Biskupové a místní církve a konečně Spolupráce biskupů pro společné dobro několika diecézí. V poslední části vybízí k vzájemné spolupráci mezi biskupy ve státě, ale i na mezinárodní úrovni. Dekret zajišťuje biskupům jejich práva, ale také mnoho od nich požaduje. Vybízí je, aby hledali nové pastorační cesty a zdůrazňuje, že při plnění svého otcovského a pastýřského úkolu mají být biskupové uprostřed své diecéze jako služebníci svého stádce.[1]