Bethel Henry Strousberg

Strousberga okouzlila železnice. Začala se výhradně věnovat budováním železnic a s tím spojeného železárenského průmyslu v Evropě (Německo, Rumunsko, Francie, Rakousko). Provozoval lokomotivku v Egestorfu, válcovny v Dortmundu a hutě v Neustadtu. V roce 1862 získal první koncesi na stavbu železnice z Insterburgu do Tilsitu. V příštích letech následovaly další tratě, jako Berlín-Görlitz. V roce 1868 získal koncesi pro stavbu rumunské železnice. V roce 1868 koupil za 9,4 milionu zlatých panství Zbiroh, Mirošov a Osek od Samuela Sigmundta a bakéře Vincence Kirchmayera. Na místo starého hradu ve Zbirohu byl postaven novorenesanční zámek. Z této lokality měl v plánu vybudovat středisko železářského průmyslu v Rakousko-Uherské monarchii. Ve Františkově, Kařezu, Holoubkově a Strašicích postupně instaloval bessemery posledního typu. V Mirošově postavil velkokapacitní koksovnu. Zbudoval železnici, kterou napojil na dráhu Františka Josefa a dráhu Duchcovskou a Protivínskou. Následovala stavba železnice ze zbirožského nádraží a spojení Svaté Dobrotivé a Strašic. V roce 1869 budoval uhelnou dráhu Rokycany-Mirošov. Plánoval dráhu od nádraží na Borku směrem na Kařez, Zbiroh a Františkov. Prohlásil, že vytvoří ze zdejšího kraje, mezi Rokycany, Strašnicemi a Zbirohem „český Manchester“. Na Podbrdsku kromě železnic budoval slévárny, ocelárny a válcovny. Měl vizi, že bude zásobovat Evropu kolejnicemi, lokomotivami a vagóny, jenže zdejší železná ruda nebyla vhodná pro zpracování. Jeho podnikům se dařilo do roku 1872, ale již se začínaly hromadit dluhy.[1]

Dne 10. května 1873 padla vídeňská burza, což způsobilo pád hodnoty akcií Strousbergových podniků. Další ztráty mu přinesl krach rumunského železničního podniku. Přes snahu vědců a techniků se nedařilo zpracovat zbirožskou rudu, obsahující fosfor. Přesto rozšiřoval výrobní kapacity koupí vagonky v Praze-Bubnech a dolů v žacléřské pánvi. V roce 1875 postavil ocelárny a válcovny v Kařeze. Přes fingovanou společnost vydal v Rusku novou sérii akcií, které však měly minimální krytí. V moskevské komerční bance uložil tyto nekryté akcie, avšak Rusové žádali zaplacení dluhů. V roce 1875 se vydal do Moskvy a Petrohradu jednat, ale byl zatčen, obviněn z podvodů při dodávkách vagonů pro ruské železnice, uvězněn a poté vypovězen z Ruska.

V říjnu roku 1875 byl krajským soudem v Plzni a okresním soudem ve Zbirohu vyhlášen konkurz s celkovým dluhem 90 milionů zlatých. Dne 30. listopadu 1877 byla provedena exekuční dražba Straubergových závodů v Borku, Holoubkově, Dobřívě, Strašnicích, Františkově a dalších. Krach měl za následek tragické následky důsledky pro celou oblast Podbrdska. Roku 1877 byl Strousberg odsouzen do vězení pro dlužníky, kde pobyl dva roky. Poté se vrátil do Berlína a následně do Londýna, kde psal autobiografii. V roce 1884 zemřel v Berlíně ve velmi špatné finanční situaci.

Je pohřben v rodinné hrobce na hřbitově sv. Matyáše v Berlíně spolu se svou manželkou Mary Ann a šesti dětmi.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bethel Henry Strousberg na Wikimedia Commons
• Životopis
• Král železnic a Rokycansko