Binjamin Tamuz

Narodil se v Ruské sovětské federativní socialistické republice a v pěti letech podnikl společně s rodiči aliju do britské mandátní Palestiny. Tam následně studoval ve škole Tachkemoni a na gymnáziu Herzlija v Tel Avivu. Posléze vystudoval právo a ekonomii na Telavivské univerzitě.[2] Už jako mladík se věnoval psaní, malování a sochařství. Náruživě se zajímal o dějiny umění a tento obor posléze studoval na Sorbonně v Paříži (1950–1951).[3] V době svého dospívání se stal členem komunistického podzemí. Byl rovněž jedním z vůdců kanaánského hnutí.[1] Velký vliv na něj měl izraelský sochař Jicchak Danciger.

V roce 1948 se stal členem redakčního sboru deníku Haaretz. Zprvu psal oblíbený sloupek „Uzi & Co.“ a později psal pro dětský deník Haaretz Šelanu. Od roku 1965 se podílel na tvorbě literární a kulturní přílohy deníku Haaretz, kde působil jako umělecký kritik. V letech 1971 až 1975 zastával post kulturního atašé na izraelské ambasádě v Londýně. Později v letech 1979 až 1984 byl pozván coby hostující spisovatel na Oxfordskou univerzitu.[2]

Zemřel v roce 1989 v Tel Avivu ve věku 70 let na rakovinu.[1]

Níže uvedené Tamuzovy knihy byly publikovány v angličtině:

• A Castle in Spain (1973)
• A Rare Cure (povídky, 1981)
• Minotaur (1981)
• Requiem for Na'aman (1982)
• The Orchard (novela, 1984)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Benjamin Tammuz na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Benjamin Tamuz na Wikimedia Commons