Beneš-Mráz Be-52 Beta-Major

Jednalo se o další model do řady úspěšných předválečných letadel této firmy, která byla vyráběna pro sportovní a školní účely. Byl postaven pouze jeden prototyp.

Dolnokřídlý jednoplošník Beneš-Mráz Be-50 Beta-Minor se stal východiskem ke konstrukci dalších dvou typů akrobatických letadel, dvousedadlovky Be-52 a jednosedadlovky Be-56.[2] Oba tyto letouny byly vybaveny invertními, čtyřválcovými motory Walter Major 4. Ke vzniku akrobatického typu Be-52 bylo blízko také proto, že akrobatická a stíhací letadla konstruovaná ing. Pavlem Benešem (Avia BH-21, Avia BH-22, Avia BH-33) vykazovala mimořádnou schopnost akrobacie. Namísto uvedených dvouplošníků ing. Beneš přišel s moderním dolnokřídlým jednoplošníkem.[3]

Motor Walter Major 4 použitý v letounu Beneš-Mráz Be-52 Beta-Major

Tato otevřená dvousedadlovka tvarově připomínala základní typ Beneš-Mráz Be-50 Beta-Minor, avšak byla vybavena pevnější kostrou trupu a křídly s poněkud menší plochou, avšak s bezpečnostním násobkem 13,5. Střední část křídel byla provedena v jednom celku s trupem s tím, že obě vnější části křídel byly zavěšeny na zesílených kováních pomocí speciálních čepů. Dýhovaná křídla se směrem ke konci rapidně zužovala.

Obdélníkový průřez trupu s klenutou horní částí odpovídal použitému řadovému motoru. Vpředu byl ukončen přepážkou s protipožární stěnou, na níž bylo uchyceno motorové lože.

Sedadla byla uspořádána za sebou, přičemž pilotní sedadlo bylo vzadu a žákovo vpředu, v těžišti letadla. Vstup do letounu byl usnadněn po obou stranách odklopnými dvířky. Samotný prostor sedadel počítal i s dostatečným místem pro umístění padáků. Kokpit byl vybaven všemi nezbytnými přístroji pro řízení letounu včetně přístrojů pro let v mlze.

Podvozek byl dvoudílný se značným rozchodem kol a aerodynamickými kryty kol. Každá, samostatná část podvozku byla přichycena k přední stěně hlavního podélníku 4 šrouby.

Motor Walter Major 4 byl pružně uložen na gumových podložkách. Motorové lože bylo svařeno z ocelových trubek. Snadno odklopitelné kryty dovolovaly z obou stran snadný přístup k motoru. Dvě benzínové nádrže byly umístěny v křídlových nástavcích před hlavním podélníkem.[4]

V březnu 1936 byl letoun vystaven na Výstavě sportovních letadel z Národní letecké sbírky v rámci Pražských vzorkových veletrhů společně s dalšími typy z choceňské továrny (Be-50 a Be-60 Bestiola).[5] Do leteckého rejstříku byl tento prototyp zapsán 15. 7. 1936 pod imatrikulací OK-BED.[6] Letoun byl úspěšně předveden v Belgii továrním šéfpilotem Josefem Koukalem, kde předvedl akrobatické schopnosti letounu vrcholící třemi otáčkami vývrtky v letu naznak a bezvadným vybráním. Přes tyto akrobatické vlastnosti zůstal prototyp bez sériových následovníků.[1] Zprvu jeho vlastníkem bylo Ministerstvo veřejných prací, od roku 1937 byl v majetku choceňské továrny a v roce 1938 jej používala Ústřední letecká škola v Letňanech. Z československého rejstříku byl vymazán 23. 9. 1939. Za druhé světové války byl registrován na Slovensku a využívaly jej Slovenské vzdušné zbraně.[7]

• Československo Československo
  • Ministerstvo veřejných prací (1936)
  • Beneš-Mráz (1937)
  • Ústřední letecká škola (1938)
• Slovensko Slovensko
  • Slovenské vzdušné zbraně (1939–1945)

Údaje dle[1][8]