Váránasí

Podle legendy bylo město založeno indickým bohem Šivou přibližně před 5000 lety a ihned město učinil jedním z nejdůležitějších poutních měst v zemi, Váránasí je jedním ze sedmi posvátných hinduistických měst.

Obecně se soudí, že město bylo založeno asi před 3000 lety. Za časů Guatama Buddhy (narozen asi 567 př. n. l.) bylo již hlavním městem království Kashi. Slavný čínský cestovatel Süan-cang město označil jako centrum náboženství, vzdělanosti i umění a podle jeho záznamů se rozkládalo na území o rozloze asi 5km na západním břehu Gangy. Během několika úspěšných invazí do města, kterou začaly hordy Mahmuda z Ghazni roku 1033 následovaným Mohammedem Ghori roku 1193. Muslimové vyplenili a zničili mnoho hinduistických chrámů (které byly ale průběžně obnovovány) a materiál z nich používali při stavbách mešit. Na počátku 17. století si spolu s vládou mughalského krále Akbara mohli hinduisté oddechnout, ale již na konci stejného století začala další likvidace hinduistických památek, tentokrát na příkaz dalšího mughalského krále Aurangzeba, který město také přejmenoval na Mohammadâbâd. V tomto období muslimské nadvlády uprchlo mnoho hinduistických učenců do jiných částí Indie. Obrat v dějinách města přivodili až Marathové, za jejichž vlády se Váránasí stalo nezávislým královstvím Kashi (18. století) a následně pod britskou vládou zůstalo obchodním i náboženským centrem. Roku 1910 vyhlásili Britové Váránasí za nový indický stát.

Býk v ulici centra Váránasí.

Staré centrum města Váránasí, čtvrť poblíž řece, je poseta úzkými křivolakými uličkami, které jsou lemovány malými obchody nebo stánky a spoustou hinduistických chrámů. Místu nelze upřít jistý genius loci, stejně jako je téměř nemožné se ve změti uliček alespoň jednou neztratit. Hlavní obytné čtvrti (zvláště pro střední a vyšší třídu) ovšem leží stranou centra a všech ghátů (schodiště od chrámů k řece Ganze používaná pro náboženské obřady a kremace mrtvých), jsou více prostorné a také znečištěny.

Ghátů je ve Váránasí přibližně 100 a mnoho jich bylo vybudováno za vlády Marathů. Marathové, Shindové (Scindias), Holkarové, Bhonslové a Peshweové jsou patrony dnešního Váránasí. Mnoho ghátů je soukromých, například dřívějším Kashi Naresh patří gháty Shivala nebo Kali. Většina ghátů je určených ke koupání, několik slouží výhradně ke kremaci.

Manikarnika

Hlavní kremační ghát ve Váránasí. Je spojen se dvěma legendami: Podle první je tento ghát místem, kde Višnu vykopal jámu svou čakrou a naplnil ji svým potem, zatímco prováděl různá pokání. Šiva ho během jeho počínání sledoval a do jámy měla přitom spadnout jedna z jeho náušnic ("manikarnika"). Podle druhé legendy se jednoho dne Šiva spolu se svými žáky rozhodl odejít z Váránasí. Šivova choť Parvati byla ale proti a aby ho zadržela na místě, předstírala ztrátu náušnice. Šivovi řekla, že jí ztratila na břehu řeky. Myslela si, že Šiva tak zůstane na místě a bude ztracenou náušnici hledat. Legenda neříká, jak se Šiva rozhodl, ale údajně se zeptá každé duše zpopelněné na tomto ghátu, zda onu náušnici neviděla.

Kremační ghát Manikarnika.

Ve městě je, jako téměř všude v Indii, nejběžnějším dopravním prostředkem autorikša, do vzdálenějších oblastí jezdí minibusy. Po řece jezdí velké množství malých lodí, které jsou používány i jako přívoz přes řeku. Doprava ve městě je velmi pomalá a chaotická.

Váránasí je velmi dobře letecky spojeno s většinou velkých měst v Indii. Letiště Babatpur leží na SZ asi 18 km od centra města (asi 45 minut taxíkem) a létají z něj všichni velcí domácí přepravci.

Po železnici je Váránasí spojeno se světem již od roku 1862, kdy byla vybudována trať do Kalkaty. Nyní nabízí spojení do všech velkých indických měst, ovšem vzhledem k popularitě města bývají jízdenky i týden předem vyprodané.