Belmonte (Portugalsko)

Roku 1199 obdrželo pohraniční sídlo Belmonte od krále Sancha I. důležitou listinu a zároveň se zde začala budovat opevněná tvrz, která měla být opěrným bodem na portugalsko-leonské hranici. Koncem 13. století byla tvrz biskupem z Coimbry přebudována na hrad.

Ve městě bývala také početná židovská komunita. Židé byli i v období reconquisty důležitou složkou královského dvora a to až do 15. století, kdy na Pyrenejském poloostrově začala fungovat všemocná inkvizice. Stovky utečenců se tehdy z celého Španělska a Portugalska uchýlily na severovýchod země, kam inkvizice ještě nedosáhla.[1] Po příchodu inkvizitorů byli nuceni i zde přestoupit na křesťanskou víru, volit odchod ze země či smrt. V Belmonte se místním sefardským židům podařilo králův dekret a inkvizici ošidit. V roce 1917 polský inženýr Samuel Schwarz zjistil, že zde žije židovská komunita, která tajně praktikuje židovské rituály již od dob inkvizice.[2] Přežila díky tomu, že nesmlouvavě udržovala tradici uzavírání manželství pouze mezi svými a tradice se předávala z matky na dceru, a ne po otci, jak bývalo zvykem.[1]

• hrad
• synagoga
• Židovské muzeum
• kostel Santiago s pantheonem rodiny Cabralů (součást poutní trasy do Santiaga de Compostela)
• Muzeum olivového oleje