Bedřich Hacar

Hacar vystudoval na ČVUT stavební inženýrství a zeměměřické inženýrství. Promoval v roce 1921 a habilitoval v roce 1939. Po studiích pracoval jako konstruktér v Ústavu staveb ze železobetonu a železných staveb pozemních. Věnoval se zde především vlastnostem železobetonu a také pedagogické činnosti. Později se zabýval využitím tvaru hyperboly ve stavebnictví a uplatnění skořepinových střech. Od roku 1945 byl řádným profesorem Vysoké školy inženýrské při ČVUT. Byl ředitelem Stavebního, dnes Kloknerova ústavu.

Mezi projekty, na kterých se podílel, patřily například vodní nádrže ve Vranově nad Topľou, Vraném nad Vltavou, Štěchovicích, apod. Podílel se na stavbě podolské vodárny. Navrhl budovu nového nádraží v Sarajevu a projektoval stavby realizované také na území Rumunska. Prováděl zatěžovací zkoušky některých velkých dopravních staveb, jako byl např. Podolský most. Staticky zajišťoval rekonstrukci kostela kostela Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem a také rekonstrukci Emauzského kláštera, který byl po americkém náletu poničen. Spolu s Jaroslavem Fragnerem se podílel také na plánech obnovy Betlémské kaple.