Bart propadá

Na Springfieldské základní škole Bart přednese referát o Ostrově pokladů, ale brzy vyjde najevo, že knihu ve skutečnosti nečetl. Paní Krabappelová mu vynadá a varuje ho před nadcházející zkouškou z koloniální Ameriky. Druhý den ve škole Bart předstírá nemoc, aby se vyhnul dalšímu testu. Poté, co si u Milhouse vyžádal odpovědi na test, dosáhne ještě horšího výsledku, protože mu dá Edna jinou sadu testových otázek.

Homer a Marge se setkají se školním psychiatrem, doktorem J. Lorenem Pryorem, který doporučí, aby Bart opakoval čtvrtou třídu. Marge a Homer si myslí, že by to mohl být dobrý nápad, ale Bart přísahá, že si zlepší známky, aby se tomu vyhnul.

Bart v zoufalství požádá Martina, aby mu pomohl získat dobré známky. Slíbí, že výměnou za doučování zlepší Martinovu popularitu. Když Martin začne napodobovat Bartovo špatné chování, zanechá doučování a začne se bavit s novými kamarády a hrát arkádové hry. Aby získal více času na učení, modlí se Bart k Bohu o zázrak, aby se vyhnul zítřejšímu testu ve škole. Druhý den se probudí a zjistí, že škola je zavřená, protože Springfield zasypal sníh.

Když se Bart chystá užívat si sněhu, Líza mu prozradí, že zaslechla, jak se modlí, a nabádá ho, aby vyslyšenou modlitbu dobře využil. Bart se rozhodne, že se bude učit, zatímco ostatní se budou bavit na sněhu. Navzdory své snaze Bart druhý den neuspěje v testu o jeden bod. Bart se rozpláče a přirovná svůj neúspěch ke kapitulaci pevnosti Fort Necessity Georgem Washingtonem Francouzům v roce 1754. Paní Krabappelová je touto obskurní historickou zmínkou ohromena a dá mu bod navíc za prokázání aplikovaných znalostí. Bart je tak nadšený, když dostane čtyřku, že běhá po Springfieldu a oznamuje svůj úspěch. Když se Bart vrátí domů, rodiče vyvěsí test na ledničku a on poznamená, že za svůj úspěch vděčí částečně Bohu.

Díl byl první epizodou seriálu Simpsonovi, kterou napsal David M. Stern. Režíroval ji David Silverman.[2] V létě 1990 byl Bart některými rodiči a konzervativci charakterizován jako špatný vzor pro děti kvůli své rebelské povaze. Několik amerických veřejných škol zakázalo trička s Bartovou podobiznou.[3] Několik kritiků se domnívalo, že epizoda byla reakcí na tyto kontroverze,[4][5] nicméně výkonný producent James L. Brooks odpověděl, že tomu tak nebylo, ale dodal: „Jsme si toho vědomi. Myslím, že je pro nás důležité, že Bartovi se ve škole nedaří. Jsou tam takoví studenti. Kromě toho jsem velmi opatrný v televizi, kde má být každý vzorem. V reálném životě na tolik vzorů nenarazíte. Proč by jich měla být plná televize?“.[6] Sam Simon to komentoval slovy: „V pořadech, které jsme dělali loni, jsou témata, důležitá témata, myslím, že je poctou tomu, jak dobře jsme je provedli, že si nikdo neuvědomil, že máme pointu.“.[7] Bart v tomto dílu říká podruhé „Cowabunga“, poprvé se tak stalo v Mluvící hlavě. Toto slovo bylo s Bartem běžně spojováno díky jeho používání jako sloganu na tričkách.[8] Starosta Quimby se v této epizodě poprvé objevuje bez své charakteristické šerpy s nápisem „Starosta“.[9] Šerpa byla později přidána, protože se scenáristé obávali, že by ho diváci nepoznali.[10]

V tomto dílu byla poprvé použita nová úvodní pasáž, zkrácená o 15 sekund z původní délky zhruba 90 sekund. V úvodní části první řady je vidět, jak Bart krade označník zastávky, zatímco v novém úvodu jede na skateboardu kolem několika postav, které byly představeny v předchozí řadě. Lízina jízda na kole byla vystřižena a nahrazena jednovteřinovým záběrem na Springfield, který ukazuje další postavy, než na příjezdové cestě zastaví Homerovo auto. Počínaje druhou řadou existovaly tři verze úvodu: plná zhruba 75sekundová verze, 45sekundová verze a 25sekundová verze. To poskytlo střihačům seriálu větší volnost.[10]

David Silverman se domnívá, že animátoři si začali „přicházet na své“, když si zvykli na postavy a byli schopni dosáhnout více s herectvím postav. Během scény, kdy Bart pronáší proslov, v němž říká, že je „blbý jako poleno“, chtěl Silverman rychle stříhat z několika úhlů, aby navodil pocit úzkosti.[10] Design Martina Prince byl během epizody několikrát změněn. Pro scénu, kdy Martin zradí Barta a uteče, byl navržen jiný model s většíma očima a divočejšími vlasy.[10] Silverman popisuje pasáž zasněženého dne jako jednu z nejtěžších věcí, které kdy musel animovat. Obsahuje několik dlouhých švenků, které ukazují mnoho postav, jež se věnují různým činnostem, které je obtížné správně načasovat.[10] V Bartově fantazii, kde vidí otce zakladatele Spojených států, jsou použity tlumené barvy a variace červené, bílé a modré.[10] Silverman se také musel hodně snažit, aby Bart plakal, aniž by jeho design vypadal příliš odpudivě; z tohoto důvodu je zobrazen, jak si zakrývá obličej kusem papíru.[10]

Bartův referát o knize se týkal románu Roberta Louise Stevensona Ostrov pokladů, zatímco Martin představil knihu Ernesta Hemingwaye Stařec a moře. Později Martin pronese poznámku o přídi lodi Pequod v narážce na Bílou velrybu.[35] Během zasněženého dne zpívají obyvatelé Springfieldu „Winter Wonderland“.[35] Scéna, kdy se všichni ve Springfieldu shromáždí, chytí se za ruce a začnou zpívat, je odkazem na film Grinch.[10] „Hallelujah“, refrén z Mesiáše Georga Friedricha Händela, zazní, když začne sněžit.[36]

Epizoda získala pozitivní recenze od televizních kritiků. Autoři knihy I Can't Believe It's a Bigger and Better Updated Unofficial Simpsons Guide, Warren Martyn a Adrian Wood, napsali: „Třeskutý otvírák druhé řady – nezapomenutelný zejména pro pasáž, v níž se Bart modlí, aby byla následující den zrušena škola, jen aby se ocitl ve vyhnanství z následné zimní říše divů.“.[9] Virginia Mannová z časopisu The Record měla pocit, že epizoda „není tak divoce vtipná jako nejlepší díly minulé řady, ale je dobře udělaná, vtipná a místy dojemná“.[4] Epizoda byla chválena pro své emotivní scény. Tom Shales napsal, že je „nejen vtipná, ale i dojemná“, a pochválil ji za scény, v nichž se Bart modlí, a napsal: „V televizi je jen málo zábavných pořadů, pokud vůbec nějaké, které se dostávají do filozofických otázek dokonce tak hluboko. Simpsonovi dokážou být stejně přemýšliví jako zamyšlení Billa Moyerse – a přitom nekonečně zábavnější.“.[37] Hal Boedeker z deníku Miami Herald se domníval, že se „povedlo finále, které je přemýšlivé, aniž by bylo kazatelské, něžné, aniž by bylo sentimentální. Navzdory slzám si představení zachovává nadhled. A na to, jak televize obvykle rozmazává šmrnc, je to docela úspěch.“[38] Phil Kloer z Atlanta Journal-Constitution napsal: „Díl dobře zdůrazňuje důležitost studia, aniž by se z toho stal guláš. Přes všechny ty řeči o anarchii Simpsonových se do seriálu občas podařilo propašovat nějaké poselství, což se opět podařilo.“.[39] Mark I. Pinsky ve své knize The Gospel According píše: „Bart propadá nabízí nejpodrobnější zobrazení dynamiky modlitby v Simpsonových.“.[36] Steve L. Case později epizodu zařadil do své knihy Toons That Teach, seznamu 75 kreslených filmů, které pomáhají vyučovat biblické lekce.[40]

Epizoda se umístila na 31. místě v seznamu 100 největších televizních momentů časopisu Entertainment Weekly, přičemž Bruce Fretts poznamenal, že „stojí za to ji považovat za klasickou neuctivou rodinnou televizi“.[41] V roce 2007 označila Larina Adamsonová, supervizorka seriálu Simpsonovi, díl Bart propadá za svou nejoblíbenější epizodu seriálu.[42] V roce 2010 BBC označila epizodu Bart propadá za jednu z deseti nejpamátnějších epizod seriálu a označila ji za „pronikavou a dojemnou“.[43]