Neprůstřelná vesta

Snaha o ochranu před zbraněmi nepřátel je nejspíše stará jako lidstvo samo. Ochranné obleky a různá brnění, ať už z kůží, ze dřeva, kostí, nebo kovu, existují již řádově tisíce let. V tomto ohledu je to věčný souboj mezi průbojností střely (nebo jiné zbraně) a pevností, odolností ochranného obleku nebo brnění.

Počátky podobných vest nalezneme již v období mezi světovými válkami. V roce 1943 začala britská společnost Wilkinson Sword vyrábět pro potřeby ochrany posádek bombardovacích letadel takzvanou protiflakovou kombinézu (protistřepinová kombinéza, Flak jacket), což byl první náznak moderní neprůstřelné vesty.[1] Šlo v zásadě o pevnou bundu z více vrstev nylonu, nově objeveného polymeru, doplněnou kovovými destičkami.[2] Právě poranění posádky střepinami šrapnelů bylo nejčastější příčinou ztráty letounu, a tím i celé posádky.

Nylonové vlákno (materiál je zde znám spíše pod názvem silon) má poměrně velkou pevnost v tahu a tato kombinéza dokázala úspěšně zastavit řadu menších nebo pomalejších střepin z protiletadlových kanonů, tzv. flaků. Na zastavení střely z pistole nebo pušky však samotný nylon nestačí. Je sice poměrně pevný, ale i dosti průtažný.

Situace se změnila s příchodem kevlaru, který v polovině 70. let představila firma DuPont.[3] Kevlar je aramidové vlákno s vysokou pevností a nízkou průtažností, což jsou pro účel neprůstřelných obleků klíčové vlastnosti. Existuje více druhů, například Kevlar 29 a novější i pevnější Kevlar 129. Dalšími materiály jsou Twaron a Twaron High Tenacity, což jsou rovněž aramidová vlákna velmi podobná kevlaru.[1] Vlákna jsou zkroucena do provazců, ze kterých je tkána pevná tkanina vzhledu hrubé pytloviny. Vesty mívají vícero vrstev tohoto materiálu.

V roce 1985 bylo objeveno polyetylénové vlákno Spectra. Polyetylen známe běžně v několika podobách jako igelit nebo mikroten. Nelze si nevšimnout, že už v případě mikrotenu je pevnost fólie mnohem vyšší než u igelitu. Přetrhnout zkroucený igelitový sáček zvládne kdekdo, mikroten je mnohem odolnější. Obojí je polyethylen, ale pokaždé s jinou molekulární strukturou. Spectra je opět mnohem odolnější než mikroten. Z vláken se vytváří Spectra Shield, který je vytvořen rovnoběžně orientovanými vlákny Spectra zalitými v pružné pryskyřičné matici. Vždy dvě vrstvy s kolmo na sebe orientovanými vlákny jsou zality do slabé polyetylenové fólie a z vícero vrstev těchto fólií je vytvořen finální výrobek.

Uvádí se, že Spectra Shield je výrazně odolnější na opakované a šikmé zásahy, a také proti vysokorychlostním střelám (například z pušky M16).[1]

Vtip odolnosti je ve vysoké pevnosti vláken v tahu. Většina běžných střel se při zásahu deformuje a rotuje, čímž na sebe zachytává vlákna a snaží se je při postupu natáhnout, čemuž brání extrémní pevnost těchto vláken. Pro snazší deformaci bývají u některých vest vloženy na povrch ještě pláty z oceli, titanu, keramiky (karbidy kovů), případně kombinace těchto materiálů. Při dopadu projektilu dojde k jejímu zploštění. Účelem je dosáhnout deformace střely ještě před vstupem do vrstvy kevlarových vláken a rozložit kinetickou energii na větší plochu.[1]

Většina materiálů má sníženou odolnost, pokud je namočena, protože voda působí jako mazivo pro projektily a navíc jako změkčovadlo polyamidů (kevlar) – snižuje pevnost a zvyšuje tažnost. Proto se vesty vyrábějí s vrstvami neprůstřelného materiálu s vodoodpudivou úpravou. Vesty se dále vybavují tzv. protišokovými vložkami. Je to vrstva nejblíže tělu a absorbuje kinetickou energii a rozloží ji na větší plochu povrchu těla. I na to je pamatováno v příslušných normách. Při zásahu do vesty bez protišokových vložek dojde k prohnutí tkaniny v místě dopadu střely. Toto prohnutí není nijak výrazné, např. 1 cm. Ale rychlost, jakou k němu dojde, způsobí u většiny střel ráže 9 mm luger popraskání žeber, výjimečně i frakturu (zlomeninu). Po zásahu do vesty je oběť vyřazena, i když neumírá. Pokud ale dojde k zásahu ze silnější ráže (např. 40 SaW), je průtlak větší a často způsobuje i smrtelná vnitřní zranění. Představa hrdiny, který dostane 30 zásahů do vesty a ani nemrkne, je tedy zcela mylná. V těchto případech velice záleží na rychlosti a hlavně hmotnosti střely. Ta určuje její setrvačnost. Protišoková vložka rozloží energii střely na mnohem větší plochu. Tlak potom nestačí na poškození žeber, potažmo vnitřních orgánů.

Materiálem budoucnosti jsou výrobky původem z přírody.^[zdroj?!] Vlákna pavoučích sítí jsou pevnější nežli kterákoliv vyrobená lidmi a chitin, který tvoří exoskeleton hmyzu, je rovněž nesmírně pevným materiálem. Tyto materiály jsou ale zatím ve stadiu pokusů.

Existují moderní průbojné střely, které jsou zhotoveny z pevných a těžkých materiálů – nejlevnější eventualitou je střela s ocelovým jádrem. Může být i podkaliberní, tedy například v plastovém projektilu je vložena tyčinka z oceli, nebo ještě těžšího a tvrdšího wolframu. Povrchová úprava střel teflonem nemá, navzdory populární představě, žádnou spojitost s její účinností proti balistické ochraně, teflonem se potahují olověné střely, aby nedocházelo ke stírání olova v hlavni a tím k přílišnému znečištění zbraně. Příkladem je munice české provenience „Snail“, která pronikne jakoukoliv běžnou neprůstřelnou vestou i s keramickými vložkami. Přesné detaily nejsou u výrobce pochopitelně uvedeny, ale podle dostupných fotografií se může jednat o tento typ munice. Na velmi podobném principu je založena i moderní protitanková podkaliberní munice, kde jsou střely zhotoveny z pevného a těžkého ochuzeného uranu – OU (též anglicky DU – depleted uranium), a rovněž střelivo do takzvaných „protimateriálových“ ostřelovacích pušek, jako je český „Falcon“ nebo některá z pušek „Gepard“ maďarské výroby a jiné. Vzhledem k tomu, že tyto zbraně jsou určeny na ničení lehce pancéřovaných cílů, mají použitelný dostřel kolem 2000 m a průbojnost 1–2 cm oceli až na několik set metrů, nelze se divit, že jim žádná neprůstřelná vesta neodolá.

Neprůstřelné vesty uvedeného typu lze (pokud nejsou vybaveny dodatečnými pláty z keramiky a podobně) také poměrně snadno prostřelit kuší nebo lukem, případně probodnout nožem. Ostré předměty, které navíc nerotují, na sebe nenabalují vlákna, ale odsouvají je do stran nebo řežou, těmito vestami proniknou. Existují i vesty odolné proti takovým projektilům, většinou založené na vložené síťce z pevných kovových drátů, například z titanu.

Výrobky – vesty se klasifikují podle své odolnosti. Vysvětlivky zkratek (viz Projektil: FMJ – Full Metal Jacket, SC – Soft Core (měkké jádro), AP – Armour Piercing (průbojný), HC – Hard Core (tvrdé jádro)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Neprůstřelná vesta na Wikimedia Commons
• Neprůstřelné vesty
• Neprůstřelné vesty – mnoho zajímavých fotek
• Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva
• Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva – balistická odolnost
• Body Armor Test (anglicky)
• International ballistic testing standards for body armour (anglicky)
• How Stuff Works – Body Armor
• Český výrobce Petris

Videa

• Test vesty Dragon Skin