Bakuriani

Město je obklopeno jehličnatými lesy, ve kterých dominuje jedle kavkazská. Leží v Bakuriánské sníženině tvořící kalderu. Půdu zde tvoří láva vulkánu Mušeri. Klima je relativně vlhké. Léto je dlouhé a teplé, zima studená. Od listopadu napadne až 64 cm sněhu. Průměrná roční teplota je 4,3 °C. V lednu je průměrná teplota -7,3 °C, v srpnu 15 °C. Průměrné roční srážky jsou 734 mm. Nejvyšší horou oblasti je Kochta (v překl. Krásná hora, 2255 m n. m.).

Již počátkem 20. století se začínají v Bakuriani zřizovat hotely. Za sovětské éry přibyla sanatoria a zotavovny. Tyto budovy se po vyhlášení nezávislosti Gruzie 1991 privatizují a postupně modernizují. Novodobá horní vrstva Gruzínů si zde zřídila pompézní vily.

Bakuriani v létě

V zimě je zde ubytováno kolem 2.000 návštěvníků. Zimní sezóna začíná v listopadu a končí v březnu. Obtížnost sjezdovek je svahu hory Kochta je střední až lehká. Většina sjezdovek je vybavena vleky a sedačkovými lanovkami. Je zde i skokanský můstek. Kromě lyžování a snowboardu se zde provozuje i pronájem sněžných skútrů, jízdy kočárem s koňmi a jezdectví.

Kolem Bakuriani probíhá ropovod Baku–Tbilisi–Ceyhan. Jelikož v oblasti je zvýšené riziko zemětřesení, je trasa ropovodu předmětem kritiky ochránců přírody.

Roku 1901 propojily gruzínské železnice tento turistický cíl úzkokolejkou s asi 30 km vzdáleným lázeňským městem Bordžomi. Trať dlouhá 37 km o rozchodu 900 mm je vedena soutěskou řeky Gudžaretisckali (gruzínsky გუჯარეთისწყლის). Jedna cesta trvá asi 2,5 hodiny.[1]

Z Bakuriani vede horská silnice přes průsmyk Devíti pramenů (gruzínsky ცხრაწყაროს უღელტეხილი [Ckratskaris ugeltechili]) k jezeru Tabackuri a Achalkalaki.

V roce 1910 založená botanická zahrada v Bakuriani má rozlohu 17 ha. Je zde na 1.200 druhů alpských rostlin z různých oblastí Kavkazu, na 300 rostlin z Asie a 66 různých kavkazských stromů. Od roku 1937 je botanická zahrada pod správou Gruzínské akademie věd.

Panorama Bakuriani v zimě