Jedle kavkazská

Větévka jedle kavkazské s typicky umístěnými jehlicemi

Ve své domovině vyrůstá do výšek až 60 m; introdukována v Evropě vyroste maximálně do 30 m výšky. Koruna je kuželovitá, pravidelného tvaru a zavětvění (u solitérních stromů až k zemi), vrchol je v mládí výrazně zašpičatělý, u dospělých jedinců oblý. Kořenový systém je srdčitý a na kvalitních půdách může sahat do značné hloubky.[3]

Mladé stromy mají matně šedou hladkou borku, staré stromy pak borku rozpraskanou, podélně rozbrázděnou. Letorosty jsou žlutozelené nebo žlutohnědé, krátce chlupaté, pupeny nesmolnaté.[4][3]

Velmi husté, čárkovité, zřetelně rýhované jehlice jsou 2–3 cm dlouhé a na rozdíl od jedle bělokoré obrůstají větvičku i z horní strany, kde jsou nasměrovány šikmo dopředu. Svrchní strana jehlic je tmavozelená a lesklá, spodní se pak vyznačuje dvěma bílými řadami průduchů. Při rozmělnění v dlani vykazují poměrně výrazné aroma.

Zelenožluté či načervenalé samičí šištice rostou v oblasti vrcholu stromu, samčí šištice jsou červené; dobou „kvetení“ je duben až květen. Nezralé šišky jsou světle zelené, v době zralosti hnědé, s vyčnívajícími podpůrnými šupinami a hojně smolnaté. Jsou válcovitého tvaru a dosahují délky až 15 cm a průměru 3–4 cm. Jako u jiných jedlí na větvičkách stojí vzpřímeně. Dozrávají během října, a posléze se rozpadají se přímo na stromě.[4][3]

Porost jedle kavkazské v Turecku

Vyžaduje hluboké, úživné, dostatečně vlhké půdy i vyšší vlhkost vzduchu, je citlivá na sluneční úpal i silné mrazy. Roste převážně v horských údolích s oceanickým klimatem. V mládí jako jiné jedle toleruje i značný zástin, naopak na otevřených plochách a holinách se neobnovuje.[4]

Jedle kavkazská je typickým stromem Kavkazu. Vyskytuje se však i na některých místech v Malé Asii, v nadmořských polohách od 400 do 2200 m n. m.[4] Tvoří rozsáhlé lesy společně se smrkem východním (Picea orientalis) a bukem východním (Fagus orientalis), popřípadě i čisté, nesmíšené porosty.[3]

Dřevo jedle kavkazské je méně kvalitní než u jiných jehličnanů, využívá se hlavně jako zdroj celulózy. Často je vysazována v parcích jako atraktivní okrasná dřevina, ceněná pro svůj ladný, pravidelný růst a husté, lesklé jehličí. V městských aglomeracích trpí suchem, částečně však zvládá i znečištěné ovzduší.

Mimořádně oblíbená je jedle kavkazská jako vánoční stromeček. Popularita tohoto využití stále roste; v zemích západní Evropy i v ČR tvoří kolem 60–80 % všech prodaných stromků.[5] Stromky pro tyto účely se pěstují na plantážích, pro Evropu převážně v Dánsku.[6]