Babylas z Antiochie

Svatý Babylas (řecky Βαβύλας Αντιοχείας; † 253) byl patriarcha antiochijský (237–253), který zemřel ve vězení během Deciova pronásledování.[1] Pravoslavní a východní katolické církve byzantského ritu slaví svátek 4. září (dle juliánského kalendáře), zatímco římští katolíci 24. ledna (památka). Stal se prvním svatým, u kterého je zaznamenán přenos ostatků z náboženských důvodů (translace); taková praxe se stala běžnou až v pozdějších staletích.[2]

Svatý
Babylas
biskup a mučedník
Datum narození?
Datum úmrtí253
Svátekpravoslavní a východní katolické církve 4. září
římští katolíci 24. ledna
Uctíván církvemivšechny křesťanské církve s kultem svatých
Významné zasvěcené kostelyCremona

Život

Jako biskup antiochijský nastoupil po Zebinovi za vlády císaře Gordiana III. (238–244), na stolec nastoupil jako dvanáctý v pořadí. Během Deciova pronásledování (250) byl pro své pevné postoje uvržen do vězení, kde na následky utrpení zemřel. Proto je uctíván jako mučedník.[3]

Jan Zlatoústý ve svém kázání o Babylovi nezmiňuje jméno císaře a není ani ve Skutcích mučedníků; Skutky jmenují Numeriana. Pravděpodobnější je současník Philippus Arabs, kterého, podle Eusebia, biskup nepustil na shromáždění křesťanů o velikonoční vigilii. Pozdní legenda vysvětluje, že Babylas požadoval, aby se císař kál za svou roli při vraždě mladého Gordiana III. dříve, než dovolí Philippovi slavit Velikonoce.

K němu je přiřazováno dalších pět mučedníků, jeho duchovních následovníků:

  • Agapius
  • Epolonius
  • Prilidianus
  • Timoteus
  • Urbanus

Uctívání

Císař Constantius Gallus nechal v roce 351 postavit nový chrám k Babylově slávě v Harbiji na předměstí Antiochie a přikázal přenést tam Babylovy ostatky.[3] Gallovým cílem bylo translací potlačit pohanské zvyky rozvíjené v místním Apollónově chrámu, neboť, jak pravil Jan Zlatoústý: „lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní“.

Jak zaznamenal Jan Zlatoústý: když císař Julianus Apostata v roce 362 obcoval s věštci v chrámu v Dafné, nedostalo se mu odpovědi a dozvěděl se, že je to kvůli Babylově blízkosti.[4] Nechal proto otevřít sarkofág, mučedníka exhumovat a tělo uložit v původním hrobě.[4] O pár dní později, 22. října, záhadně vypuknul v Apollónově chrámu požár, při kterém vzala zasvé střecha i socha boha Apollóna,[4] která byla kopií Feidoovy sochy Dia v Olympii. Julián, podezřívaje namíchnuté křesťany, nařídil uzavřít katedrálu v Antiochii,[4] a vyšetřit příčinu požáru. Historik Ammianus Marcellinus zmíňuje frivolní zvěsti, podle kterých za požár mohou svíce rozžehnuté pohanem v pozdní noci (XXII, 13). Jan Zlatoústý tvrdí, že požár způsobil úder blesku. Babylovy ostatky byly znovu pohřbeny v kostele jemu zasvěceném na druhém břehu řeky Orontes. Na konci svého kázání Jan Zlatoústý zmiňuje stavbu kostela zasvěceného Babylovi a horlivost biskupa Melétia, který ke zdaru díla přispěl vlastníma rukama.

Je to první záznam translace pohřbeného svatého, které byla obvyklá až ve středověku.

Ještě o dvacet let později byly zmiňovány sloupy a stěny zhrouceného chrámu. Podle středověké legendy byly ostatky Babila přesunuty do Cremony.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Babylas of Antioc na anglické Wikipedii.

  1. Podle Eusebiovy Církevní historie, VI, 39.
  2. Eduard Syndicus; Early Christian Art; p. 73; Burns & Oates, London, 1962
  3. New Advent [cit. 2020-07-13]. Dostupné online. (anglicky)
  4. Frendo 2007, s. 86.

Literatura
  • Eusebios z Caesareje. Církevní dějiny = (Ecclesiastica historia). Překlad J. J. Novák. Praha: Česká katolická Charita v Ústředním církevním nakladatelství, 1988. 225 s. (Teologické studie).

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.