Svislice

Kdyby byla Země dokonalá koule s hladkým povrchem, mířila by (geometrická) svislice přesně do středu Země a horizontála by byla tečná rovina k jejímu povrchu. Ve fyzikální skutečnosti je to složitější. Předně je tíha, kterou indikuje olovnice, vektorový součet gravitační síly a (daleko menší) odstředivé síly, která působí proti ní. Vzhledem ke zploštění Země nejsou tyto síly přesně rovnoběžné a směr tíhy se od geometrické svislice odchyluje až o 0,2°. Země dále není homogenní a její povrch není hladký, takže například přítomnost hor může působení gravitace odklonit až o desítky úhlových vteřin. Konečně podléhá i gravitační pole Země drobným změnám v čase, které studuje geodynamika.

V kartézských souřadnicích svislici obvykle představuje osa y

Pokud je kresba, graf apod. umístěna vodorovně (např. leží na stole), zobrazuje se svislý směr obvykle jako směr vedoucí od pozorovatele resp. k pozorovateli, v kartézských souřadnicích označovaný jako osa y.

V typografii je svislice | grafém a typografický znak.

• V básnickém textu se svislicí v prozódii označuje přerývka čili cézura, tzn. předěl mezi slovy spadající dovnitř stopy ve verši.
• V HTML je to tzv. roura, oddělovač polí
• V textových editorech, html aj. lze k sazbě znaku využít kombinaci kláves Alt 0124.

• V matematice je typografický znak svislice užíván párově (podobnou formou jako závorky) k vyjádření absolutní hodnoty. Zápis |x| s x mezi svislicemi použil poprvé v roce 1841 Karl Weierstrass.
• Svislicemi se obvykle značí také mohutnost množiny: ${\displaystyle |M|}$.