Břízovité

Habr obecný (Carpinus betulus)

Břízovité jsou jednodomé opadavé keře a stromy s jednoduchými střídavými listy s palisty. Borka je hladká nebo šupinovitě odlupčivá, někdy se loupe v tenkých plátech nebo je pokryta vystouplými vodorovnými lenticelami. Chlupy jsou jednoduché, zakončené žlázkou nebo šupinovité. Čepel listů je na okraji (obvykle dvojitě) zubatá, se zpeřenou žilnatinou, jejíž postranní žilky vedou do zubů na okraji čepele. Květenství jsou vrcholová nebo úžlabní, vzpřímené nebo převislé jehnědy. Na každé postranní větévce květenství jsou obvykle 2 až 3 květy ve vrcholičnaté jednotce asociované s drobnými listeny. Květy jsou jednopohlavné, pravidelné, velmi nenápadné, s okvětím redukovaným na 1 až 6 šupinovitých plátků nebo chybějícím. V samčích květech je 1 až 6 (nejčastěji 4) tyčinek s krátkými nitkami. Někdy se počet tyčinek jeví jako větší vlivem těsného spojení 3 květů. Semeník samičích květů je spodní, srostlý ze 2 až 3 plodolistů, ve spodní části se 2 až 3 komůrkami, v horní části spojenými v jedinou komůrku. Čnělky jsou volné. V každém plodolistů je 1 až 2 vajíčka, placentace je axilární. Plodem je drobný jednosemenný oříšek, nažka nebo dvoukřídlá samara, u některých zástupců je plod obalený vytrvalými listeny. Semeno obsahuje dužnatý endosperm a velké embryo.[1][2]

Květy břízovitých jsou opylovány větrem. Okřídlená semena (bříza, olše) a semena s křídlovitými listeny (habr a habrovec) jsou šířena větrem.[1] Semena některých druhů olší mají křídla redukovaná a jsou šířena vodou. Plody lísky jsou šířeny hlodavci.[2]

Olše (Alnus) mají na kořenech hlízky se symbiotickými bakteriemi fixujícími vzdušný dusík.[2]

• 
  Samčí květenství habrovce habrolistého (Ostrya carpinifolia)
• 
  Plod habru obecného (Carpinus betulus)
• 
  Květenství habru obecného (Carpinus betulus
• 
  Plody olše zelené (Alnus alnobetula)
• 
  Samičí květenství olše lepkavé (Alnus glutinosa)
• 
  Samičí květenství lísky obecné (Corylus avellana)
• 
  Samčí květenství lísky obecné (Corylus avellana)
• 
  Fosílie plodů lísky Corylus johnsonii

V minulosti byly břízovité většinou řazeny do řádu Fagales v rámci podtřídy Hamamelididae. Tradičně byla čeleď členěna na tři podčeledi: Betuloideae, Coryloideae a Carpinoideae, občas pojímané i jako samostatné čeledi břízovité (Betulaceae), lískovité (Corylaceae) a habrovité (Carpinaceae). V současné taxonomii je čeleď břízovité dělena na 2 podčeledi: Betuloideae a Coryloideae.[3]

• Betuloideae: zahrnuje rody bříza (Betula) a olše (Alnus), její zástupci mají zploštělá semena, listeny jsou srostlé v šupinu, samičí květy jsou bezobalné.
• Coryloideae: rody habr (Carpinus), habrovec (Ostrya), líska (Corylus) a Ostryopsis. Samčí květy jsou bezobalné, samičí mají srostlé a zvětšené listeny.[2]

Sesterskou větví břízovitých je podle kladogramů APG čeleď Ticodendraceae, zastoupená jen rodem Ticodendron.[3] V minulosti bylo od rodu olše (Alnus) oddělováno na základě morfologie 8 druhů do rodu křestice (Duschekia), např. olše zelená, domácí mj. v České republice (Alnus alnobetula).[4]

Čeleď zahrnuje asi 145 druhů v 6 rodech. Je rozšířena v severním mírném pásu, odkud expanduje do jihoamerických And a omezeně i do jihovýchodní Asie.[3] V Severní Americe je čeleď zastoupena všemi rody s výjimkou habru (Carpinus) a rodu Ostryopsis.[5] Olše Alnus jorullensis a Alnus acuminata rostou od Mexika po jihoamerické Andy v nadmořských výškách asi 2000 až 4000m. Do hor tropické Střední Ameriky proniká ze Severní Ameriky habrovec Ostrya virginiana a habr Carpinus caroliniana.[1] Rod habr (Carpinus) proniká místně do jihovýchodní Asie, např. Carpinus londoniana a Carpinus viminea v Thajsku a ve Vietnamu.[6]

Běžně jsou zastoupeny třísloviny.[2] Dalšími obsahovými látkami jsou flavonoidy, pentacyklické triterpeny (např. betulin, obsažený v kůře břízy), kyselina ellagová, kyselina gallová a silice.[8]

• 
  Kyselina ellagová
• 
  Betulin
• 
  Kyselina gallová

• bříza (Betula)
• habr (Carpinus)
• habrovec (Ostrya)
• habrovka (Ostryopsis)
• olše (Alnus)
• líska (Corylus)

Jedlé ořechy poskytují různé druhy lísky (Corylus). Líska největší (Corylus maxima), pocházející z jihovýchodní Evropy a pěstovaná i v ČR (nejčastěji v červenolistém kultivaru 'Purpurea'), má větší ořechy než naše domácí líska obecná (Corylus avellana). V subtropech je pěstována líska Corylus pontica, pocházející z Blízkého východu. Drobné jedlé ořechy v tvrdé skořápce má také stromovitá líska turecká (Corylus colurna).

Šťáva habrovce Ostrya virginiana a olší Alnus acuminata a Alnus jorullensis je v Americe používána k vyčiňování a barvení kůží.[1]

Listy a kůra habrovce Ostrya virginiana jsou v Mexiku používány k medicínským účelům.[1]

Jako okrasné stromy je v ČR pěstována mimo našich domácích dřevin (habr, bříza, olše) celá řada druhů bříz, většina spíše ojediněle jako sbírkové dřeviny. Čistě bílou loupavou kůru má např. bříza papírovitá (Betula papyrifera) a bříza mandžuská (Betula mandshurica). Jiné druhy mají kůru hnědavou až oranžovou, např. bříza užitečná (Betula utilis) a bříza čínská (Betula albo-sinensis). Naproti tomu některé druhy mají neloupavou a tmavou, pro břízu netypickou borku, např. bříza tuhá (Betula lenta). Z dalších okrasných stromů je pěstován habr východní (Carpinus orientalis) a některé asijské druhy habru, dále některé druhy habrovce, nejčastěji jihoevropský habrovec habrolistý (Ostrya carpinifolia). Poměrně často je i v městské zeleni vysazována stromovitá líska turecká (Corylus colurna). Z keřovitých okrasných dřevin jsou mimo lísky občas vysazovány drobnolisté břízy, např. bříza nízká (Betula humilis), bříza drobná (Betula pumila) a bříza trpasličí (Betula nana).[9]

V truhlářství je používáno dřevo olše lepkavé (Alnus glutinosa) a lísky turecké (Corylus colurna). Dřevo habru obecného (Carpinus betulus) je z našich dřev nejobtížněji opracovatelné, v hustotě, pevnosti v tlaku i v ohybu předčí dřevo dubové. Používáno je i dřevo březové.[10]

• 
  Řez kmenem habru obecného (Carpinus betulus)
• 
  Bonsaj z habru Carpinus tschonoskii
• 
  Plody lísky největší (Corylus maxima)

Alnus, Betula, Carpinus, Corylus, Ostrya, Ostryopsis[11]

• Judd et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. 2. ed. Sinauer Associates Inc, 2002. ISBN 978-0-87893-403-4.
• Koblížek J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
• Hejný S. et al. Květena České republiky 2. Praha: Academia, 1990. ISBN 80-200-1089-0.
• Mártonfi P. Systematika cievnatých rastlín. Košice: Univ. P. J. Šafárika, 2003. ISBN 80-7097-508-3.
• Wagerfuhr R. Dřevo. Obrazový lexikon. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0346-7.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu břízovité na Wikimedia Commons
• Taxon Betulaceae ve Wikidruzích
• Angiosperm Phylogeny
• Flora of China: Betulaceae
• Flora of North America: Betulaceae
• The Families of Flowering Plants: Betulaceae Archivováno 14. 7. 2015 na Wayback Machine
• The Families of Flowering Plants: Carpinaceae
• The Families of Flowering Plants: Corylaceae Archivováno 12. 3. 2007 na Wayback Machine