Bříza ojcovská

Přiznání statutu rod bříze ojcovské není jednoznačné. Někdy je uváděna jako Betula pendula var. oycoviensis,[1] jindy jako Betula pendula subsp. oycoviensis,[2] někdy je druh Betula pendula uváděn jako provizorní.[3]

Bříza ojcovská je taxon hybridního původu, který vznikl křížením druhů bříza bělokorá (Betula pendula) Roth a Betula szaferi Jent.-Szaf. ex Staszk., přitom Betula szaferi z přírody zcela vymizela.[4]

Přestože byla původně považována za polský endemit, vyskytuje se v Česku, Polsku, na Slovensku, v Bělorusku, Litvě, na Ukrajině, v Rusku, Rumunsku a ve Švédsku.[5][6] Její původní lokalita je součástí Ojcowskiego parku narodowego v Polsku.[7]

V Česku se donedávna jediné exempláře břízy ojcovské vyskytovaly v chráněném území (přírodní památce) Lokalita břízy ojcovské u Volyně. Ta se nachází na katastrálním území malé vesnice Volyně u města Výsluní v okrese Chomutov. Roste tam 16 jedinců roztroušeně na staré pastvině, 5 na rozhraní lesa a louky a 2 na kamenitém prostranství v lese.[7] Fotografie těchto stromů jsou zde.[8] Na podzim roku 2016 byly další tři exempláře objeveny v Podkrušnohorském zooparku v Chomutově. Přesné místo výskytu je skanzen Stará Ves vedle větrného mlýna.[9]

Bříza ojcovská – kmen

Bříza ojcovská mívá nevyrovnaný vzrůst, bývá to keř vysoký do 5 m nebo stromová forma dosahující výšky 8, maximálně 15 m. Keře zavětvené k zemi mají obloukovitě odstávající větve, které jsou hustě žláznaté a bradavčité. Kůra mladých stromů je bílá s příčnými pruhy, u starších stromů je ve spodní části křivolakého a často větveného kmene hluboce rozpraskaná. Starší větve jsou šedobílé, mladé prýty jsou červenavě hnědé.

Bříza ojcovská – list

Listy s řapíky dlouhými 1 až 1,5 cm vyrůstají na brachyblastech, na jednom jich bývá 4 až 6. Čepele listů jsou okrouhle vejčité až kosočtverečné, na bázi klínovité, zašpičatělé, dvojitě nebo jednoduše ostře zubaté. Jsou mnohem menší než u ostatních bříz, jen 1,5 až 4 cm dlouhé a 1 až 3 cm široké s 5 až 6 páry žilek.

Květy jsou jednopohlavné, stromy i keře jsou jednodomé. Samčí květy vyrůstají po 2 až 3 na konci přímých větviček, samičí na postranních větvičkách. Jehnědy na stopkách 10 až 15 mm dlouhých přezimují. Rozkvétá v dubnu a květnu, plodem jsou okřídlené nažky s jedním semenem.

Je světlomilná, roste často společně s břízou bělokorou. Dává přednost osluněným jižním svahům, půdě vysychavé, jílovité a kamenité. Vyskytuje se nejčastěji ve 3. dubovo-bukovým (suprakolinním) a 4. bukovým (submontánním) vegetačním stupni.[2][10][11][12]

V Česku je tento druh hodnocen jako kriticky ohrožený druh C1.[13] Z celosvětového pohledu je bříza ojcovská posuzována jako zranitelný druh.[14]

• Slovníkové heslo bříza ojcovská ve Wikislovníku