Běrunice

Přestože Běrunicko bylo osídleno již od nejstarších dob, což dokazují nálezy vypíchané keramiky na Střihově, klíny a sekeromlaty z nejmladší doby kamenné pocházejí z Běrunic, Dlouhopolska, Kněžiček, Nového a Velkých Výklek, objevila se první písemná zmínka teprve ve 14. století, kdy prof. August Sedláček ve své knize Hrady, zámky a tvrze sleduje dějiny Velkých Běrunic a uvádí, že v letech 1354–1366 byly sídlem vladyky Slavka z Běrunic, jenž se připomíná jako patron zdejšího kostela.

Podle pověstí vysvětlující původ jména Běrunice, přisuzuje se založení osady vladykovi Berůnovi, který si zde postavil tvrz a po němž byla také pojmenována později při tvrzi vzniklá osada. Jiná pověst potvrzuje, že byla naše osada již v dobách kněžny Libuše, která sídlívala na hradě Libici, jemuž náležel poplatně i zdejší dvůr. Když jednou meškala Libuše na hradě, překvapili ji místní obyvatele darem pěti bochníků chleba a mísou medu. Potěšena oddaností jejich zvolala: „Více od vás beru nic!“ A odtud prý povstalo jméno Berunice, dnešní Běrunice. Kde však stávala tato původní tvrz není známo. Jméno obce se psalo též Běronice.[3][4]

Podrobná historie držitelů Běrunic v rozmezí 1354–1900 je popsána v kronice obce. Význam obce stoupl po výstavbě železniční tratě roku 1900. Lokální dráha vedla z Králového Městce do Chlumce, se zastávkami v Běrunicích a Lovčicích. Dne 8. května 1901 byla odevzdána veřejné dopravě, vlaky jezdily z Městce Králové do Chlumce ráno o 6. hodině, odpoledne o 13. hodině, z Chlumce do Městce ráno v 7,30, odpoledne 19,30 hod.

Dne 21. srpna 1925 bylo rozsvíceno poprvé v Běrunicích elektrické světlo k radosti obyvatelstva. Téhož roku bylo založeno Hospodářské strojní družstvo, které opatřilo mlátičku a silný motor. Silnice v Běrunicích a okolí byla dlouhá léta bez kvalitního povrchu a stížností přibývalo. Ve školní kronice je psáno „Okresní silnice v úseku před zdejší školou byla v červnu 1941 v délce 200 m vydlážděna. Je to výsledek dvouleté práce a snahy, aby prach přestal být postrachem a úhlavním nepřítelem školních dětí. Tento úsek bezprašné silnice přispěje velmi ke zdraví našich dětí a k ozdobě obce“.

Kanalizace se v obci stavěla v šedesátých letech 20. století. Zmizely příkopy, které bývaly před domy. V letech 1973–1975 se pokládal asfaltový povrch v ulicích a náves byla osázena jehličňany. Kompletně zrekonstruován byl v roce 1994 jediný rybník v Běrunicích „Plácek“. Začátek 21. století patřil stavbě plynovodu a první kotel se rozeběhl před vánoci 2002.

Po roce 1900 pod Běrunice spadala obec Běruničky, do roku 1950 také Nový, po volbách v roce 1965 se připojily Velké Výkleky, Vlkov nad Lesy, Slibovice a Kněžičky, které tento svazek po roce 1990 opustily.

Kostel Narození Panny Marie, západní průčelí

Nejstarší zpráva z roku 1354 uvádí Slavíka z Běrunic patronem místního chrámu. Po husitských válkách nedostává se o chrámu zpráv. Znovu zřízen byl v 16. století za horlivých katolíků Dašických z Barchova, jak svědčily nápisy na zvonech. Starý zchátralý kostel byl ale již roku 1716 až na kapli zbořen a nynější byl postaven ve dvou následujících letech nákladem zádušního fondu. Znaky patronky kněžny Montecuculi byly umístěny na hlavním oltáři a nade věžními dveřmi. Kostelní věž byla přistavěna roku 1770 a v ní byly zavěšeny čtyři zvony. Roku 1787 byl běrunický kostel povýšen císařem Josefem II. na lokalii a prvním lokalistou jmenován Václav Dvorský. Postavena i farní budova o poschodí a v přízemí na čas umístěna škola. Roku 1797 byl pokryt kostel prejzy nákladem 1300 zl.

Počátky školy ztrácejí se v nedostatku písemného historického materiálu. V patentní knize zdejší školy je jen nepatrná poznámka bývalého a jednoho z prvních učitelů školy – Vorla, že škola existovala již roku 1762. Jisté však je, že dokud v Běrunicích nebyla zřízena lokalie, byly děti povinny choditi do farní školy v Městci Králové. Svědčí o tom vyprávění Fr. Libánského z Dlouhopolska, jednoho z prvních školáků a pamětníků počátků školy: „Chodilo sem několik chlapců, asi 4 a méně – děvčata nešla nikam.“ Teprve kolem roku 1780 a snad již roku 1772, jak uvádí poznámka v dějinách školy běrunické, třikráte v týdnu docházel ze Střihova do Běrunic vojenský vysloužilec Jan Zelinka, zvaný „basař“.

Běrunice jsou klidovou zónou, není zde žádný průmyslový provoz. Nedaleko jsou města Nový Bydžov (20 km), Kolín (20 km), Chlumec nad Cidlinou (10 km) a Poděbrady (18 km). Dopravu zajišťuje vlak a autobus. Většina prázdných domů je postupně obsazována lidmi, kteří se zde hlásí k trvalému pobytu. Do budoucna se připravuje lokalita k výstavbě rodinných domků.

Dopravní síť

• Pozemní komunikace – Do obce vedou silnice III. třídy. Ve vzdálenosti 2 km vedou silnice II/328 Kolín - Městec Králové - Jičíněves a II/611 Praha - Poděbrady - Chlumec nad Cidlinou - Hradec Králové, ve vzdálenosti 3 km vede silnice II/324 Městec Králové - Nový Bydžov - Hradec Králové.

• Železnice – Obec Běrunice leží na železniční trati 062 Chlumec nad Cidlinou - Běrunice - Městec Králové - Křinec. Je to jednokolejná regionální trať, doprava byla mezi Chlumcem nad Cidlinou a Městcem Králové zahájena roku 1901. Na území obce leží železniční zastávky Běrunice a Slibovice.

Veřejná doprava 2011

• Autobusová doprava – V zastávkách Běruničky, Běrunice a Velké Výkleky staví v pracovních dnech 5 spojů linky Městec Králové-Dlouhopolsko (dopravce Okresní autobusová doprava Kolín, s. r. o.). Do místní části Vlkov nad Lesy zajíždí v pracovních dnech 6 spojů linky Chlumec nad Cidlinou-Nový Bydžov.
• Železniční doprava – Po trati 062 mezi Chlumcem nad Cidlinou a Městcem Králové jezdilo v pracovních dnech 10 párů osobních vlaků, o víkendech 4 páry osobních vlaků.

• František Janda (1886–1956), architekt a urbanista

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Běrunice na Wikimedia Commons
• Běrunice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)