Bělehradská operace

Bělehradská operace bylo tažení Rudé armády v rámci Velké vlastenecké války, které pomohlo osvobodit území tehdejší Jugoslávie od německé okupace. Bojů se účastnila i partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova.[2]

Bělehradská operace
konflikt: Jugoslávská a východní fronta

Zničený sovětský tank T-34/85 v Bělehradě
před Palácem Albánie
trvání: 28. září 1944 – 24. listopadu 1944[1]
místo: Bělehrad, Jugoslávie
výsledek: Spojenecké vítězství
strany
Spojenci:
Sovětský svaz
Jugoslávští partyzáni
Bulharsko
Osa:
Nacistické Německo
Vláda národní spásy
velitelé
Fjodor Tolbuchin
Vladimir Ždanov
Peko Dapčević
Savo Drljević
Danilo Lekić
Vladimir Stojčev
Maximilian von Weichs
Wilhelm Schneckenburger
Hans Felber
Alexander Löhr

síla
580 000 vojáků
3 640 děl
520 tanků a útočných děl
1 420 letadel
80 lodí
150 000 vojáků (většinou neněmeckých)
2 100 děl
125 tanků a útočných děl
350 letadel
70 lodí

Přípravy na operaci

V srpnu 1944 uskutečnila Rudá armáda Jasko-kišiněvskou operaci, která skončila pádem rumunské vlády a přechodem Rumunska na stranu spojenců v boji proti Hitlerovi. 5. září vyhlásil Sovětský svaz válku jinému dosavadnímu německému spojenci – Bulharsku, o dva dny později překročila Rudá armáda bulharské hranice. Téhož dne vstoupily sovětské jednotky i na území Jugoslávie, která byla okupována nacistickým Německem. V průběhu září došlo k pádu bulharské vlády a Bulharsko se také přidalo na stranu SSSR, na stranu spojenců. Proběhla jednání mezi Národně-osvobozeneckou armádou Jugoslávie, jejímž představitelem byl Josip Broz Tito, a zástupci Sovětského svazu a Bulharska. Bylo dohodnuto, že Rudá armáda i bulharská armáda pomohou osvobodit Jugoslávii, jejíž významnou část už kontrolovali Titovi jugoslávští partyzáni. Titovo podmínkou však bylo, že po osvobození se zahraniční armády z Jugoslávie stáhnou. K útoku na německé jednotky v Jugoslávii byly připraveny vojenské jednotky 2. a 3. ukrajinského frontu, Národně-osvobozenecké armády Jugoslávie a bulharské armády.

Osvobození Jugoslávie

Mapa ofenzívy

25. září 1944 zahájila německá vojska překvapivý útok na jednotky 2. ukrajinského frontu. Touto akcí začaly boje, kterých se na německé straně účastnily i kolaborantské chorvatské jednotky ustašovců a srbští četnici, kteří již dříve bojovali proti Titovým partyzánům. Spojenecká vojska po odražení německého útoku začala ofenzívu na frontě široké 400 až 620 kilometrů. Překonala východosrbské hory, dostala se k řece Moravě a u Velkého Sela překročila Dunaj. 6. října byl zahájen útok na Bělehrad. Bulharská národní armáda na levém křídle osvobozovala Makedonii, přičemž jejím úkolem bylo odříznout německá vojska v Jugoslávii s armádní skupinou "E" v Řecku.

Přímý útok na Bělehrad začal 14. října 1944. Němci sice dopravili do města posily, ovšem útoky Národně-osvobozenecké armády Jugoslávie a Rudé armády, podporované jugoslávskými partyzány uvnitř města, přemohly během několika dnů německou obranu, posílenou o "četniky" a "ruský ochranný sbor." Na obranu města měli Němci k dispozici 30 000 lidí.[3] Němci zorganizovali obranu Bělehradu před postupujícími armádami do dvou linií; první se táhla přes vrchol Avala dále od města a druhá byla blíže k centru a procházela přes kopec Banovo brdo. Jugoslávská armáda měla nepřesné informace o tom, jaká je situace mezi německými jednotkami; domnívala se, že jejich morálka je slabá a že vojska dezertují. Při začátcích bojů se tyto informace ukázaly jako zcela mylné.

Od 17. do 20. října probíhaly boje v samém centru města, v blízkosti Náměstí republiky. Strategickým objektem v centru města byl Palác Albánie, který německá armáda držela velmi dlouho. Přestože jej obsadili partyzáni až 19. října[4], nebyl při bojích palác významněji poničen.

20. října byl Bělehrad osvobozen a do konce měsíce bylo zajištěno celé Srbsko.

Po osvobození Bělehradu a větší části Srbska se Rudá armáda v souladu s dohodami stáhla z Jugoslávie a přemístila se na severní břeh Dunaje. Za pomoci bulharských jednotek byla do konce listopadu 1944 obsazena Makedonie a Kosovo a Metochie. Zbytek Jugoslávie postupně osvobodila od německé okupace Národně-osvobozenecká armáda Jugoslávie, která se přeměnila na Jugoslávskou lidovou armádu. Díky mobilizaci došlo k vytlačení německých vojsk z Jugoslávie již bez zásahu cizích armád. Sovětská vojska postupovala z Jugoslávie na Maďarsko, kde mělo dojít ke střetnutí o Budapešť.

Odkazy

Reference

  1. KRIVOŠEJEV, Grigorij Fedotovič. Soviet Casualties and Combat Losses in the Twentieth Century. [s.l.]: Greenhill Books, 1997. Dostupné online. ISBN 9781853672804. (anglicky)
  2. František Čapka:Dějiny zemí Koruny české v datech, Libri 2010, str. 708
  3. RADANOVIĆ, Milan. OSLOBOĐENJE: Beograd, 20. oktobar 1944.. Bělehrad: Rosa Luxemburg Stiftung, 2014. S. 96. (srbština)
  4. Článek na portálu lupiga.com (srbsky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.