Fjodor Tolbuchin

Od července 1938 velel štábu zakavkazského vojenského okruhu. V této funkci setrval i po operaci Barbarossa do prosince 1941. Od prosince 1941 do ledna 1942 působil jako náčelník štábu Kavkazského frontu. Od ledna 1942 do března 1942 jako náčelník štábu Krymského frontu. V této funkci připravil plán Kerčsko-feodosijské operace, ale v průběhu její realizace byl na podnět L. Mechlise odvolán z funkce. Od května do července 1942 pak působil jako poradce velitele stalingradského vojenského okruhu. Následně byl pověřen velením 57. armády nasazené v bojích o Stalingrad. Jeho nadřízený velitel Stalingradského frontu generálplukovník Andrej Jeremenko vysoce hodnotil Tolbuchinovy vojenské a organizační schopnosti. Po skončení bojů byl povýšen do hodnosti generálporučíka a krátce velel 68. armádě jihozápadního fronty. Zanedlouho byl znovu povýšen – v dubnu mu byla udělena hodnost generálplukovníka. V téže době byl pověřen velením jižního frontu. Dne 20. září 1943 byl front přejmenován a dostal označení 4. ukrajinský front. Následujícího dne byl Tolbuchin povýšen do hodnosti armádního generála. Jeho jednotky se podílely na bojích při přechodu Dněpru na Ukrajině. V květnu 1944 přebral po Rodionu Malinovském velení 3. ukrajinského frontu. Dne 12. září 1944 získal hodnost Maršál Sovětského svazu[1]. Následně se podílel na dobytí Rumunska, Bulharska, Maďarska, Jugoslávie a Rakouska.

Tolbuchin byl považován za jednoho z nejlepších sovětských velitelů druhé světové války. Je označován jako pečlivý, pozorný, a ne příliš ambiciózní na rozdíl od jiných sovětských velitelů. Byl respektovaný mezi svými kolegy, sympatie svých podřízených si získal i proto, že dbal na nízkou míru ztrát svých jednotek.

Po válce velel Tolbuchin Jižní skupině vojsk, která kontrolovala oblast Balkánu. V lednu 1947 byl jmenován velitelem Zakavkazského vojenského okruhu, tuto funkci zastával až do své smrti. Zemřel dne 17. října 1949 v Moskvě v důsledku diabetických komplikací. Byl zpopelněn a urna s jeho popelem byla uložena do Kremelské stěny v Moskvě. Dne 7. května 1965 mu byl posmrtně udělen titul Hrdina Sovětského svazu.

• Hrdina Sovětského svazu in memoriam – 7. května 1965
• Leninův řád – 19. března 1944, 21. února 1945 a 7. května 1965
• Řád vítězství č. 9 – 26. dubna 1945
• Řád rudého praporu – 18. října 1922, 18. října 1943 a 3. listopadu 1944
• Řád Suvorova I. třídy – 28. ledna 1943 a 16. května 1944
• Řád Kutuzova I. třídy – 17. září 1943
• Řád rudé hvězdy – 22. února 1938
• Řád svaté Anny
• Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
• Medaile Za dobytí Budapešti
• Medaile Za dobytí Vídně
• Medaile Za osvobození Bělehradu
• Medaile Za obranu Sevastopolu
• Medaile Za obranu Stalingradu
• Medaile Za obranu Kavkazu
• Pamětní medaile 800. výročí Moskvy
• Medaile 30. výročí sovětské armády a námořnictva

• Řád Georgiho Dimitrova – Bulharsko, 1981
• velkodůstojník Řádu čestné legie – Francie
• Croix de guerra 1939–1945 s palmou – Francie
• Řád národního hrdiny – Jugoslávie, 31. května 1945

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fiodor Ivanovič Tolbuchin na slovenské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fjodor Ivanovič Tolbuchin na Wikimedia Commons