Peko Dapčević

Peko Dapčević (v srbské cyrilici Пеко Дапчевић; 25. června 1913, Ljubotinj u Cetinje, Černá Hora – 10. února 1999, Bělehrad, SRJ) byl jugoslávský partyzán původem z Černé Hory. Byl jedním z generálů povstalecké armády.

Peko Dapčević
Narození	25. června 1913 Ljubotinj
Úmrtí	13. února 1999 (ve věku 85 let) Bělehrad
Místo pohřbení	Bělehradský nový hřbitov
Alma mater	Vojenská akademie generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace
Povolání	diplomat, politický komisař a politik
Ocenění	Honorary Citizens of Belgrade (1945) Národní hrdina Jugoslávie (1945) Řád hrdiny lidu Řád partyzánské hvězdy Řád národního osvobození … více na Wikidatech
Choť	Milena Dapčević
Příbuzní	Vlado Dapčević (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dapčević byl z rodiny čtyř dětí. Jeho otec byl pravoslavný kněz. Jako student gymnázia v Cetinji se účastnil několika stávek, za což byl zatčen. Později studoval na Právnické fakultě Bělehradské univerzity. V roce 1933 vstoupil do komunistické strany Jugoslávie. Od roku 1936 působil opět v Černé Hoře, kde se snažil získávat nové členy pro ilegálně působící komunistickou stranu.

Dapčević bojoval jako dobrovolník v interbrigádách ve španělské občanské válce. Do Španělska odešel v roce 1937. Bojoval se v brigádě Georgi Dimitrova a v bojích u Madridu byl raněn do hlavy. Poté byl hospitalizován, když se vyléčil tak se stal politickým komisařem své jednotky. V roce 1938 byl opět raněn při bojích nedaleko řeky Ebro. V té době již získal hodnost poručíka španělské republikánské armády.

Po vypuknutí konfliktu na Balkáně se přidal k povstalecké armádě. Vypracoval se až do jejího čela. V říjnu 1944 se spolu s Vladimírem Ždanovem podílel na osvobození Bělehradu. Nedlouho po skončení války byl prohlášen za prvního čestného občana jugoslávské metropole. V roce 1953 byl prohlášen šéfem jugoslávského generálního štábu. Ve funkci však nezůstal dlouho; jugoslávští komunisté jej zbavili vojenských funkcí, neboť byl nepřímo zapojen do roztržky mezi Milovanem Đilasem a tehdejším politickým vedením země.