Bělá (Město Libavá)
Bělá (německy Seibersdorf[1]) byla obec zaniklá okolo roku 1949 vytvořením vojenského prostoru Libavá. Se zmenšením vojenského újezdu k 1. lednu 2016 připadlo území zaniklé vsi do katastrálního území Město Libavá a části Heroltovice obnovené obce Město Libavá.
Bělá | |
---|---|
Ruiny obytného domu | |
Lokalita | |
Charakter | zaniklá vesnice |
Okres | Olomouc |
Kraj | Olomoucký kraj |
Historická země | Morava |
Zeměpisné souřadnice | 49°43′45″ s. š., 17°27′58″ v. d. |
Bělá | |
Další údaje | |
Zaniklé obce.cz | 406 |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Poloha
Bělá byla obec, původně ležící dva kilometry jihovýchodním směrem od městečka Domašov nad Bystřicí při toku Bělského potoka (Dorfbach) ve výšce 570 m n. m. Její poloha byla umístěna na pomyslné hranici úpatí pohoří Nízkého Jeseníku a Oderských vrchů. Intravilán Bělé se nacházel v údolí, kterým podélně vedla cesta od západu k severovýchodu, severně se napojující na silnici mezi Domašovem a Heroltovicemi. Nejvyššími body v katastru Bělé byl na severu Dvorský kopec (Erhberg) (606 m) a v jižní části bělského katastru kopec Strážiště (Wachtberg) (640 m). Zástavba byla tvořena jednotlivými domky rozesetými po obou stranách údolí oddělenými od sebe zahradami a loukami. Východním směrem od obce směrem k Městu Libavé se pak nacházely rozsáhlé pastviny. Na jihozápadě sousedila Bělá s katastrálním územím Jívové, celou svou západní hranicí sousedila s katastrem Domašova nad Bystřicí. Na severu sousedila s Novou Véskou a Norberčany, na východě pak s Heroltovicemi spadajícími již do historického přerovského kraje. Jižní část tvořila hranici se Smilovem.[2]
Historie
Bělá byla založena patrně v poslední čtvrtině 13. století, kdy po rozdělení tohoto území jako majetku olomouckého kláštera Hradisko a olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku došlo zároveň k osídlování a pravděpodobnému založení obce jakožto hornické kolonie pro zde se nalézající ložiska snad stříbrných a zlatých rud, zejména bezpečně doložitelných rud železných.[3] Nejstarší zmínka o Bělé pochází z roku 1364, kdy je uvedena pod jménem Zeyffersdorf,[P 1] o něco později až roku 1383 pak pochází český název Bělá.[3] Řidčeji se do roku 1918 používalo též českého toponyma Hučovice,[P 2] po vzniku Československé republiky se název ustálil v dnes používaném tvaru.
V roce 1400 část vesnice náležela drobnému biskupskému manu Znatovi,[5] v roce 1403 obec připadla k části Medlic,[6] v nejstarších berňových registrech moravských z roku 1516 je pak Bělá součástí panství Šternberk.[7] V roce 1842 byla za finančního přispění hraběte Aloise z Liechtensteinu postavena kaple svatého Alfonse s oltářním obrazem malovaným malířem Bergerem z Nového Jičína, osazená dvěma zvony, ke které vedla křížová cesta. Obživu nacházeli bělští obyvatelé částečně v zemědělství a částečně v lesnictví. Katastr obce měl název Bělá u Města Libavá[8] a rozlohu 696,90 hektarů[9]. Na soutoku Bělského potůčku a řeky Bystřice (německy Stollenbach) jihozápadně od obce stával mlýn, v roce 1911 bylo založeno mláticí družstvo.
V roce 1945 došlo k vysídlení původního německého obyvatelstva a k pomalému osídlování obyvatelstvem českého původu, nicméně v roce 1949 byla východní část katastru obce spolu s celým intravilánem začleněna do vojenského újezdu Libavá a stávající obyvatelé vystěhováni. Sever a jihozápad katastru se stal součástí obce Domašov nad Bystřicí. Zástavba nyní již zrušené obce byla soustavně ničena, dnes až na nepatrné stopy základů domů a terénních úprav zcela srovnána se zemí a pokryta vegetací. V Bělé lze také nalézt bývalý německý hřbitov a rybník.[10]
Poslední funkční budovy bývalé Bělé jsou budovy Pstruží líhně Bělá v místě bývalého Bělského vodního mlýna u skal Malý Rabštýn v Údolí řeky Bystřice.[11]
K 20. prosinci 2002 bylo katastrální území Bělé zrušeno a rozděleno mezi katastrální území Domašov nad Bystřicí a Město Libavá. Některé úseky západní hranice bývalé obce se staly částmi východní hranice moderního katastru Domašova nad Bystřicí. V rámci příprav na nadcházející optimalizaci (zmenšení) vojenského újezdu Březina, k níž došlo k 1. lednu 2016, bylo rozhodnuto o ponechání jihovýchodní lesnaté části bývalého katastru obce v rámci území vojenského újezdu Libavá. Tato část byla proto vyjmuta z dosavadního k. ú. Město Libavá a začleněna do nově vytvořeného k. ú. Dřemovice u Města Libavá. Součástí k. ú. Město Libavá zůstává mimo jiné nadále lokalita bývalého intravilánu Bělé s přilehlým lesem, která se tak stala součástí nové obce Město Libavá.
Rok | 1835 | 1880 | 1900 | 1921 | 1930 |
---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel | 242 | 283 | 310 | 277 | 260 |
Počet domů | 39 | 43 | 44 | 46 | 49 |
Fotogalerie
- Ruiny domu
- Bělský potůček u zaniklé vsi
- Ruiny domu
- Ruiny domu
- Ruiny domu
- Stromořadí v zaniklé vsi
- Celkový pohled na území zaniklé vsi
- Ruiny zaniklého kamenného mostku
- Rybník v Bělé
- Ruiny domu s pozůstatkem vnitřní omítky
Odkazy
Poznámky
- Název patrně vychází z osobního jména Sigfried a odvozené latinské varianty „villa Sifridi“ a z ní později vyšlé varianty německé „Sigfridsdorf“ → Seifersdorf.[4]
- Též Haučovice nebo Hauzovice.
Reference
- HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 609.
- MZA Brno; fond D 9 Stabilní katastr – indikační skici, mapa č. 2372, karton č. 563.
- ŠEBESTOVÁ, Eva. Ves Bělá jinak Hučovice a její obyvatelé na sklonku 17. století. Brno,, 2008 [cit. 2015-11-07]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Zdeněk Háza. Dostupné online.
- HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Díl I. A – L. Praha 1970, s. 58.
- ŠRÁMKOVÁ, Ivana. Ves bělá a tamní hospodáři v letech 1590–1695. Brno,, 2009 [cit. 2015-11-07]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Zdeněk Háza. s. 7. Dostupné online.
- HOSÁK, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské. Reprint. Praha: Academia, 2004, s. 609.
- RADIMSKÝ, Jiří: Berňová registra moravská z první poloviny 16. století, III. část. ČMM, čís. 76, 1957, s. 330.
- Vyhláška ze dne 7. 9. 1995, kterou se stanoví seznam katastrálních území s přiřazenými průměrnými cenami zemědělských pozemků
- MACHALA, Jindřich. Kronika Libavska. [s.l.]: [s.n.], 2012. ISBN 978-80-260-2270-1. Kapitola Historie obcí, s. 12. (čeština)
- MACHALLA, Jindřich. Kronika Libavska. 6. vyd. [s.l.]: Ing. Hana Martínková, duben 2018. 544 s. ISBN 978-80-270-3568-7.
- Bělský mlýn | Vodnimlyny.cz. www.vodnimlyny.cz [online]. [cit. 2021-11-19]. Dostupné online.
- CAHOVÁ, Veronika. Zaniklé obce Olomouckého kraje. Olomouc, 2006 [cit. 2018-01-03]. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie. Vedoucí práce Aleš Létal. s. 43. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bělá na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Bělá v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích