Béla Mačevský

Béla Mačevský (maďarsky Béla macsói herceg; po 1243? – listopad 1272, Markétin ostrov) byl vévoda mačevský a bosenský z dynastie Rurikovců.

Béla Mačevský
vévoda mačevský a bosenský
Narození po 1243?
Úmrtí listopad 1272
Markétin ostrov
Dynastie Rurikovci
Otec Rostislav Haličský
Matka Anna Uherská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se jako syn uherské princezny Anny a Rostislava Haličského, syna sv. Michala Černigovského z rodu Rurikovců, který na dvůr uherského krále uprchl před Tatary.[1] Anna byla oblíbenou[2] dcerou uherského krále Bély IV. a Marie z rodu Laskarisů. Rostislav se stal díky Bélově výpadu do Bosny po roce 1250 mačevským vévodou se sídlem v Bělehradě.[3] Roku 1256 byl zprostředkovatelem mírového jednání mezi nikajským císařem Theodorem II. a Bulharskem,[4] které se později pokoušel získat pro sebe. Pomáhal svému tchánovi při válce s Přemyslem Otakarem II.,[4] zúčastnil se bitvy u Kressenbrunnu a po uzavření míru se stal tchánem českého krále. Poté společně se Štěpánem napadl Bulharsko a o dva roky později zemřel.

Synové Michal a Béla si sice dědictví po zesnulém otci rozdělili, ale neustále museli odolávat výpadům svého strýce Štěpána, mladšího uherského krále, kterému Béla IV. ubral část pozemků a předal je svým dvěma vnukům. Ovdovělá Anna se pokusila omezit Štěpánovu rozpínavost stížností k papeži, leč marně. Béla stál v rodinném sporu o moc při dědovi. Na jaře 1266 byl na mírové smlouvě uzavřené mezi dědem a strýcem Štěpánem jmenován na straně děda společně s dalším strýcem Bélou Mladším.[5]

Roku 1270 král Béla zemřel a Anna společně s částí uherské aristokracie odešla do českého exilu.[6] Béla Mačevský na pražský dvůr neodešel, zůstal v Uhrách, Štěpánovi zachoval věrnost[7][8] a účastnil se jeho bojů s Přemyslem.[9] Po Štěpánově smrti roku 1272 se Béla jako nejbližší mužský příbuzný nezletilého následníka mohl stát regentem,[10] což se mu stalo osudným.

V listopadu 1272 byl Jindřichem z Kyseka vylákán ke schůzce na Zaječí ostrov a tam zavražděn a na kusy rozsekán.[11]

...Tento Jindřich vida přízeň, s jakou přijat Jiljí, pln nevole a pomstychtivosti vrátil se do Uher a tu pokořiv se králi, vyzradil zároveň úmysly strany králi nepřátelské, ba on setkav se na ostrově mezi Budínem a Peští s Belou, počal s ním hádku, která skončila zabitím Bélovým, jehož tělo na kusy rozsekáno. Vrah odměněn tím, že jmenován banem a zabavené jeho statky vesměs mu vráceny...
 Česká kronika[12]

Záminkou byla pro družinu Kyseckých, kteří se vrátili z exilu na pražském dvoře, údajná Bélova zrada, že prý se chtěl zmocnit uherského trůnu.[13] Regentkou se stala královna vdova Alžběta Kumánská,[14] Jindřich Kysecký získal titul slavonského bána[15] a Přemysl Otakar II. musel odpovědět na potupnou smrt svého švagra. Mezi Uherskem a Čechami se chystala další válka.[15]

Reference

  1. VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-433-6. S. 92.
  2. CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-841-9. S. 26.
  3. Vaníček, str. 33
  4. www.fmg.ac
  5. Vaníček, str. 110
  6. Vaníček, str. 129
  7. Vaníček, str. 130
  8. NOVOTNÝ, Václav. České dějiny. Rozmach české moci za Přemysla II. Otakara. Praha: Jan Laichter S. 245.
  9. Novotný, str. 263
  10. Charvátová, str. 31
  11. Novotný, str. 264
  12. Česká kronika
  13. Vaníček, str. 144
  14. Charvátová, str. 38
  15. Vaníček, str. 145
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.