Michal Černigovský

Svatý Michael Černigovský[1] nebo též Michael Vsevolodovič[2] (asi 1185 – 20. září 1246) byl ruský kníže z rodu Rurikovců.[3] Se svým společníkem Fjodorem byli za svou mučednickou smrt prohlášeni za svaté.

Michal Černigovský
Narození 1185
Kyjev
Úmrtí 20. září 1246 (ve věku 60–61 let)
Sarai
Pohřben Archandělský chrám
Potomci Rostislav Haličský, Marie Michajlovna Černigovská, Roman Michajlovič Černigovský, Eufrozyna Suzdalská, Simeon Michajlovič Černigovský, Jurij Michajlovič Černigovský a Marija Michajlovna Černigovská
Otec Vsevolod IV. Kyjevský
Matka Maria Polská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vláda

Během svého života vládl jako veliký kníže kyjevský (1236–1240, 1240, 1241–1243), perejaslavský (1206), novhorodsko-severský (1219–1226), černigovský (1223–1235, 1242–1246), novgorodský (1225–1226, 1229-1230) a haličský (1235–1236).[2]

Dle archeologických nálezů procházel za jeho období Černihiv obdobím předtím nepoznané prosperity, což naznačuje, že jednou z oblastí, na něž se Michaelova pozornost zaměřovala, byl obchod.[2] Částečně i zájmy v obchodní sféře jej vedly k získání Haliče a Kyjeva, dvou významných center ležících na obchodní cestě mířící z rýnské oblasti a Uher do Černihiva.[2] Vyjednal též obchodní dohody a politická spojenectví s Poláky a Uhry.[2] Snížil daňové zatížení Novgorodu a povolil jeho obyvatelům větší politickou svobodu.[2] Byl posledním autonomním starším knížetem Kyjeva, a to až do chvíle, kdy byl svržen mongolskou armádou.[2]

V době na počátku mongolské invaze byl jedním z nejmocnějších ruských knížat.[2] Byl obviněn, že díky jeho neschopnému vedení se nepodařilo spojit ruská knížata v boji proti mongolským nájezdníkům. Ovšem v daných podmínkách to byl téměř neproveditelný čin.[2]

Smrt a prohlášení za svatého

Zemřel v Saraji, hlavním městě mongolské Zlaté hordy, spolu s jedním ze svých šlechticů Fjodorem. Protože se zde odmítli zříci křesťanské víry, oba velmoži zde byli vystaveni mučení a nakonec jim byla setnuta hlava.[1] Oba byli z toho důvodu prohlášeni za světce a mučedníky.[2]

„ Bátú mu řekl: „Skloň se před vírou našich předků.“ Michail odpověděl: „Jelikož nás Bůh za naše hříchy vydal do vašich rukou, klaníme se ti a ctíme tě. Ale před vírou tvých předků a před tvým rouhačským příkazem se neskloníme.“ Bátú se rozběsnil jako líté zvíře, poručil Michaila zabít a hanebný bezbožník Doman Putivlec to učinil. Spolu s Michailem byl zabit i jeho bojar Fjodor. Zemřeli jako mučedníci a přijali mučednickou korunu od Krista. “
— Haličsko-volyňský letopis[4]

Později se stali známými jako Černigovští mučedníci nebo též Černigovští divotvůrci.[2]

Potomci

1. manželství ∞ Maria Romanovna[2]

  • Feodula Michajlovna (1212 – 1250)
  • Rostislav Haličský (asi 1225 – 1262) [3]
  • Marie Michajlovna (? – 7./9. prosinec 1271)
  • Roman Michajlovič (asi 1218 – po 1288 / po 1305)[3]
  • Mstislav Michajlovič (1220 – 1280)[3]
  • Simeon Michajlovič, kníže glukovský a novosilský
  • Jurij Michajlovič, kníže toruský a brijanský

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michael of Chernigov na anglické Wikipedii.

  1. THURSTON, Herbert (Editor). Butler’s Lives of the Saints - September. [s.l.]: [s.n.]
  2. DIMNIK, Martin. The Dynasty of Chernigov - 1146-1246. [s.l.]: [s.n.]
  3. Charles Cawley. Russia, Rurikids - Grand Princes of Kiev, Princes of Chernigov, descendants of Sviatoslav II, Grand Prince of Kiev (fourth son of Iaroslav I) [online]. Foundation of Medieval Genealogy, 2009-03-14 [cit. 2009-04-05]. (Medieval Lands). Dostupné online.
  4. Haličsko-volyňský letopis. Příprava vydání Jitka Komendová. Praha: Argo, 2010. 180 s. ISBN 978-80-257-0187-4. S. 78.

Literatura
  • ŠVANKMAJER, Milan, a kol. Dějiny Ruska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-658-3.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.