Avigdor Hame'iri

Narodil se v malé vesnici Stare Davidkovo na předměstí Mukačeva na Podkarpatské Rusi, v tehdejším Rakousku-Uhersku (dnešní Ukrajina).[1] V raném věku osiřel a vyrůstal se svým dědou, který v něm probudil lásku k hebrejštině. Získal tradiční židovské vzdělání, a to nejdříve v chederu a posléze v ortodoxní ješivě v Bratislavě, odkud byl v patnácti letech vyloučen dílem pro své sionistické aktivity.[1] Poté se přestěhoval do Budapešti, kde studoval na gymnáziu při rabínském semináři. Po maturitě se věnoval žurnalistice a mimo jiné publikoval v sionistickém týdeníku Mult és Jövő. Psal též poezii, jíž zaujal pozornost tehdejších předních židovských a maďarských básníků Chajima Nachmana Bialika a Endre Adyho.[2] V roce 1912 vydal svoji první sbírku básní v hebrejštině (první báseň v tomto jazyce však napsal již v roce 1909).[3]

Během první světové války bojoval v rakousko-uherské armádě a v roce 1916 padl do zajetí, když sloužil jako důstojník na ruské frontě.[4] Byl vězněn na Sibiři a o rok později propuštěn po tzv. říjnové revoluci.[4] Zkušenosti a zážitky z této války tvoří rozsáhlou část jeho tvorby a kromě pamětí ha-Šiga'on ha-gadol‎ („Velké šílenství“) z roku 1929 a Be-gejhinom šel mata‎ („Peklo na Zemi“) z roku 1932 sepsal na toto téma dvacet sedm povídek, padesát básní a jednu divadelní hru.[2]

V roce 1917 málem zemřel na epidemii skvrnitého tyfu. Pod falešným jménem Anton Germanovič Slezak se mu podařilo dostat do Kyjeva a následně, díky svým četným kontaktům, do Oděsy, odkud v roce 1921 odplul do britské mandátní Palestiny. Zde si nedlouho po svém připlutí hebraizoval příjmení na Hame'iri.[5] V mandátní Palestině se věnoval své někdejší novinářské profesi a stal se členem redakce deníku Ha'arec a mimo to byl redaktorem řady literárních a kulturních časopisů.[4] V roce 1927 založil v Tel Avivu první hebrejské satirické divadlo ha-Kumkum.[3] V roce 1948 bojoval v izraelské válce za nezávislost. Po vzniku Izraele mimo jiné pracoval jako novinář v izraelském parlamentu.[3] V roce 1957 se neúspěšně zúčastnil soutěže o nejlepší divadelní hru o Chaně Senešové, pořádanou izraelským národním divadlem ha-Bima.[6]

Hame'iri napsal více než 30 knih, včetně poezie, povídek, literatury faktu, románů a dětských knih. Jeho publikace byly vydány ve dvanácti jazycích.[4] Jeho kniha Chana Seneš o stejnojmenné hrdince se stala povinnou četbou v rámci izraelských školních osnov. V roce 1968 mu byla za přínos v oblasti literatury udělena Izraelská cena.[7]

Zemřel 3. dubna 1970 ve věku 79 let v Izraeli.