Avgust Jefimovič Javič

Narodil se v rodině židovského obchodníka se dřevem. V roce 1914 se přestěhoval se svými rodiči do Voroněže, kde vystudoval střední školu. Od října 1919 pracoval jako výkonný tajemník redakční rady novin Voroněžská komuna.[1] Od dubna 1920 byl vedoucím informačního a publikačního oddělení provinčního odboru veřejného vzdělávání, později vedoucím politické osvěty v gubernii. V roce 1922 absolvoval režii v Divadelním studiu (Divadelní ústav Voroněž). Pracoval pro časopisy Výzva, Gudok, Práce, Izvestia a Pracující Moskva.

V letech 1931–1932 studoval na Ústavu dějin a filozofie .

Během druhé světové války byl válečným zpravodajem. Ústřední noviny Rudá flotila ho poslaly jako zvláštního korespondenta do Černomořské flotily. Na frontě byl raněn.

Na konci života ho sužovala tuberkulóza a srdeční onemocnění. Byl pohřben v Moskvě na Vagaňkovském hřbitově.[2]

V roce 1925 debutoval jako prozaik.[3] Publikoval hlavně pod pseudonymem Semjon Pešij.[4]

• Pouť, 1927
• Synové, 1935
• Jitro, 1956
• Kořeny a čas, 1969
• Život a skutky Rodijona Anikejeva, 1968
• Vyvolení, 1974
• Zničené naděje, 1976

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Явич, Август Ефимович na ruské Wikipedii.