Avarština

Používá se především ve východních a jižních částech Dagestánu a v regionu Zakatala v Ázerbájdžánu. Malé komunity mluvčích žijí také v Čečensku a Kalmycku, v Gruzii, v Kazachstánu, Jordánsku a v oblasti kolem Marmarského moře v Turecku. Celkem ji používá asi 790 000 mluvčích.[1]

Je jedním z šesti literárních jazyků Dagestánu. Není zde používána jen Avary, ale slouží také jako komunikační jazyk mezi různými etnickými a jazykovými skupinami.

Až do 15. století pro zápis používala gruzínské písmo. Od 17. století pak upravené arabské písmo známé jako ajam jež je stále živé. V rámci jazykové politiky Sovětského svazu byl v roce 1928 ajam nahrazen latinkou a následně v roce 1938 cyrilicí.

Literární jazyk je založen na obecném dialektu болмацӀ (bolmaċ) dříve používaného pro komunikaci mezi mluvčími různých jiných dialektů a jazyků. bolmaċ měl v podstatné míře původ v nářečí Khunzakh a ovlivněn byl také jižními dialekty. Dnes naopak literární jazyk ovlivňuje jednotlivá nářečí a stírá jejich vzájemné rozdíly.

Nejznámější osobností moderní avarské literatury je dagestánský lidový básník Rasul Gamzatov (zemřel 3. ledna 2003). Ruským překladům jeho básní se dostalo rozšíření po celém Sovětském svazu. Jiným významným básníkem píšícím avarsky byl Abdulla Gazimagomedovič Daganov.