Autobusová doprava v Izraeli

Autobusová doprava (hebrejsky תחבורה ציבורית באוטובוסים בישראל, tachbura ciburit otobusim be-Jisra'el) je nejrozšířenější typ veřejné dopravy v Izraeli.

Autobusové nádraží v Aškelonu při svém otevření r. 1965.
Autobus na pouštním úseku u Micpe Ramon na archivním snímku.
Rušná autobusová doprava v současném Tel Avivu.

Dopravci

Hlavními dopravci autobusové dopravy jsou společnosti Egged a Dan. Egged patří mezi největší autobusové dopravní společnosti na světě. V Izraeli zajišťuje většinu meziměstských a dálkových spojů a navíc i městskou hromadnou dopravu v některých větších městech jako Jeruzalém a Haifa. I společnost Dan zaujímá na domácím trhu významný podíl. Zajišťuje některé meziměstské linky a hlavně provozuje síť autobusů v aglomeraci Tel Avivu (Guš Dan).[1]

Společnost Egged Ta'avura je dceřinou společností Eggedu a zajišťuje dopravu v některých lokalitách. Firma Kavim poskytuje autobusové spojení v některých městech aglomerace Tel Avivu. Podobně firma Dan má dceřinou společnost Dan ba-darom, která působí v jižním Izraeli a její podsložkou je Dan Beerševa (též Metrodan Beerševa), provozovatel autobusů v Beerševě. Novými hráči na trhu v některých městech jsou společnosti Metropoline, Superbus nebo Nateev Express, jejichž vznik většinou souvisí s liberalizačními kroky v izraelské dopravě, kdy bylo přistoupeno k rozmělnění původní dominance Eggedu. Technologickým posunem je pak síť expresních městských autobusů v Haifě, zvaná Metronit.

Jízdné, typy linek a autobusová nádraží

Jednotliví dopravci nabízejí kromě základního jízdného i časově omezené jízdenky, denní, měsíční i roční, také předplacené hromadné jízdenky pro 5-20 jízd. Meziměstské spoje obsluhují většinu izraelských měst i vesnických sídel. Tyto linky se dělí na běžné zastávkové (me'asef, מאסף), expresní (ekspres, אקספרס) a přímé (jašir, ישיר).[1] V 2. polovině 20. století byla autobusová doprava v Izraeli jednoznačně dominantním způsobem přepravy, teprve postupně byla nahrazována individuální automobilovou dopravou, později od přelomu století i revitalizovanou a rozšiřovanou sítí železnic Izraelských dráh. Ve většině izraelských měst se nacházejí velké autobusové terminály. Největší z nich (a jedno z největších na světě) je telavivské centrální autobusové nádraží, dokončené po průtazích roku 1993.[2] Autobusové zastávky mají jednotný systém značení, sestávající z žlutého informačního sloupu a kovové tabule, na jejíž jedné straně jsou vyznačena čísla a destinace v hebrejštině, na straně druhé v angličtině.[1]

Statistiky

Navzdory masivním investicím do jiných typů přepravy (zejména vlakové) je autobusová doprava v Izraeli převládajícím typem dopravy. V roce 1980 najezdily autobusy na pravidelných linkách 353 milionů kilometrů, v roce 2000 to bylo 402 milionů a v 2016 roce 597 milionů kilometrů.[3]

Ujeté kilometry na pravidelných autobusových linkách v Izraeli:[3]
Rok 1951 1955 1960 1965 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2010 2015 2016
mil. km 8882129230314373353371339391402390458557597

Odkazy

Reference

  1. Buses in Israel [online]. touristisrael.com [cit. 2018-07-20]. Dostupné online. (anglicky)
  2. In Tel Aviv, grotesque ‘beauty’ at the end of a bus ride [online]. The Times of Israel [cit. 2018-07-20]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Statistical Abstract of Israel 2017, 24.1 Transport - Physical Data [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2018-07-17]. Dostupné online. (anglicky)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.