Auguste Franchomme

Auguste-Joseph Franchomme (10. dubna 1808, Lille - 21. ledna 1884, Paříž) byl francouzský violoncellista a skladatel.

Auguste-Joseph Franchomme
Základní informace
Rodné jménoAuguste-Joseph Franchomme
Narození10. duben 1808
Lille, Francie
Úmrtí21. leden 1884
Paříž, Francie
Místo pohřbeníMontparnasse
Žánryklasická hudba
Povoláníhudební skladatel a violoncellista
Nástrojevioloncello, skladatel
Oceněnírytíř Řádu čestné legie
Významný nástroj
Violoncello
Duport Stradivarius 1711
De Munck Stradivarius 1730
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v Lille a na místní konzervatoři studoval u profesorů M. Mase a Pierra Baumanna, ve studiu poté pokračoval u Jean-Henri Levasseura a Louis-Pierre Norblina na pařížské konzervatoři, kde získal již po prvním roce studia první cenu.

Svou kariéru začal jako hráč různých orchestrů a jako sólový hráč na violoncello v Sainte-Chapelle roku 1828. Spolu s houslistou Jean-Delphin Alardem, učitelem Pabla de Sarasate a klavíristou Charlesem Hallé, zakladatelem Manchasterského orchestru The Hallé, založili Alardovo kvarteto. Kvarteto bylo ve své době zvláštní tím, že bylo složeno z profesionálních hudebníků. Franchomme byl také spoluzakladatelem symfonického orchestru pařížské konzervatoře.

Franchomme byl blízkým přítelem Felixe Mendelssohna a Fryderyka Chopina. Roku 1833 Chopin a Franchomme spolupracovali při kompozici skladby Grand Duo Concertant pro klavír a violoncello, založené na tématu z opery Giacomo Meyerbeera Robert ďábel. Franchomme také revidoval violoncellový part Chopinovy polonézy Brillante Op. 3 a byla mu dedikována Chopinova Sonáta g moll pro violoncello Op. 65.[1][2] a violoncellová sonáta Charles-Valentin Alkana.

Kromě jedné cesty do Anglie roku 1856, Franchomme setrvával v Paříži, kde se stal ústřední postavou místního hudebního dění. Roku 1843 získal od syna violoncellisty Jean-Louis Duporta nástroj Duport Stradivarius, za tehdy rekordní sumu 22 000 franků. Vlastnil také violoncello De Munck Stradivarius z roku 1730. Franchomme roku 1846 nahradil Louis-Pierre Norblina v čele violoncellového oddělení pařížské konzervatoře, kde mezi jeho žáky patřili Jules Delsart, Louis Hegyesi a Ernest Gillet.

Franchomme přispěl k rozvoji techniky hry na violoncello propracováním práce se smyčcem tzv. Francouzské školy vyvinuté Jean-Pierreem a Jean-Louis Duportem.

Za svůj přínos hudbě mu byl roku 1884 udělen Řád čestné legie.

Dílo

Franchomme složil 55 děl pro violoncello, včetně 12 capriccií, Op. 7 a 12 etud (s druhým violoncellem ad lib) Op. 35, koncert pro violoncello Op. 33 a další díla s doprovodem klavíru, orchestru nebo komorního souboru.

Výběr:

  • Variace na původní téma pro violoncello a klavír F dur Op. 3
  • Variace pro violoncello a klavír G dur Op. 4
  • 12 capricií pro dvě violoncella Op. 7
  • Romance pro violoncello a klavír (nebo dvoje housle, violy, violoncella, kontrabasy) Op. 10
  • Serenáda pro violoncello a klavír Op. 12
  • Nokturno pro dvě violoncella Op. 15 č. 1
  • Nokturno pro dvě violoncella Op. 15 č. 3
  • 10 italských melodií pro violoncello a klavír Op. 32 č. 2
  • 12 etud pro sólové violoncello Op. 35
  • Fantasie na Händelovo téma pro violoncello a klavír (nebo orchestr) Op. 36
  • Fantasie na Schubertovo téma Op. 39

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Auguste Franchomme na anglické Wikipedii a Auguste Franchomme na německé Wikipedii.

  1. Zdzisław Jachimecki, "Chopin, Fryderyk Franciszek," Polski słownik biograficzny, vol. III, Krakov, Polska Akademia Umiejętności, 1937, s. 425.
  2. SÁDLO, Karel Pravoslav. Škola etud pro violoncello. 3.. vyd. Svazek 2. Praha: Editio Supraphon, 1982. Kapitola úvod, s. 4. (čeština)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.