Nokturno

Nokturno (z francouzského nocturne, noční) je hudební forma inspirovaná nocí. Od devatenáctého století byl tento název používán pro lyrické skladby pro klavír.

Vývoj

Název notturno se používal již od pozdního osmnáctého století pro vícevěté skladby pro komorní orchestr, které měly být originálně hrány venku v noci.[1] Jinak ale nebyly příliš podobné nokturnu 19. století.

Roku 1814 vydal irský skladatel a klavírista John Field svůj první soubor nokturn, kterým datujeme vznik tohoto žánru.[1] Tyto skladby jsou skládány pro sólový klavír, jsou velmi poetické a snivé. Mají zobrazovat noc, měsíc a všechny lyrické i dramatické pocity s nimi spojené.[2]

V tomto období na Fielda navázali například Muzio Clementi, Ferdinand Ries, Maria Szymanowska, Friedrich Kalkbrenner, Robert Schumann a Ferenc Liszt[2], svého vrcholu pak tato forma dosáhla ve 21 nokturnech Fryderyka Chopina.[2][1]

Na konci století Claude Debussy transformoval tuto formu pro orchestr.[1] Později ve 20. století pak Béla Bartók skládal nokturna odlišného, strašidelného rázu.[1]

Reference
  1. Nokturno na Encyclopædia Britannica (anglicky)
  2. Nokturno Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine na stránkách Chopinova mezinárodního institutu ve Varšavě.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.