August Naegle

Vystudoval gymnázium ve Speyeru a univerzity v Mnichově a Würzburgu. Roku 1891 byl vysvěcen na kněze. Působil jako duchovní v speyerské diecézi. Po dalších studiích v Římě, Paříži, Londýně, Cambridgi získal roku 1898 titul doktora teologie. Od roku 1901 byl dvorním knězem v Mnichově, kde roku 1903 získal titul doktora filozofie. V letech 1903–1906 byl profesorem církevních dějin v Pasově, od roku 1906 profesorem církevních dějin a patristiky na pražské německé Karlo-Ferdinandově univerzitě.[1]

V letech 1918/19, 1919/20 a 1929/30 byl rektorem pražské německé Karlo-Ferdinandovy univerzity.[1] O její zachování v nové Československé republice se významně zasloužil, čímž získal přezdívku „železný rektor“.

Politicky působil za Rakouska-Uherska v Křesťansko-sociální straně (Christlich-soziale Partei), po roce 1918 se stal členem Německé nacionální strany (Deutsche Nationalpartei, DNP). V parlamentních volbách v roce 1920 získal za německé nacionály senátorské křeslo v Národním shromáždění.[3] Byl předsedou klubu senátorů DNP. Novou kandidaturu v parlamentních volbách v roce 1925 mu zakázala církev.[1]

Roku 1920 neúspěšně kandidoval jako zástupce československých občanských německých stran na úřad prezidenta republiky proti T. G. Masarykovi. Získal 61 hlasů.[1] Ve své vědecké činnosti se zabýval především sv. Janem Zlatoústým a církevními dějinami Čech.

Zemřel roku 1932 a byl pohřben na Hřbitově Malvazinky[4].