Augustin Kahles

V 50. letech 19. století je uváděn jako vlastník dvora v Jenišovicích. Přispíval tehdy do fondu Českého musea na vydávání českých knih.[4] Působil od roku 1867 jako statkář v Křivsoudově. V letech 1869–1870 byl tamním starostou. Od roku 1880 byl okresním starostou v Dolních Kralovicích (v letech 1884–1890 zasedal v tamním okresním výboru).[5] Patřil k staré generaci českých vlastenců. Mezi jeho osobní přátele patřili Karel Sladkovský, František Ladislav Rieger či Grégr.[2] Byl bezdětný a dříve i relativně zámožný. Později utrpěl značnou finanční ztrátu. Požíval úcty v domovském regionu. Ačkoliv patřil mezi staročechy, ocenily ho mladočeské Národní listy po jeho smrti jako člověka, který přátel měl mnoho a tím též i dosti protivníků, kteréž však svým rozhledem a bohatými zkušenostmi odzbrojoval.[3]

V 60. letech se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v lednu 1867 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Ledeč, Dolní Kralovice.[6] Mandát zde obhájil ve volbách v březnu 1867.[7]

V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[8] V rámci tehdejší pasivní rezistence, praktikované Národní stranou (staročeskou) mandát zemského poslance přestal vykonávat a byl ho v září 1868 zbaven pro absenci,[9] načež byl opakovaně manifestačně zvolen v doplňovacích volbách v září 1869.[10] Mandát získal i v řádných zemských volbách roku 1870[11] a zemských volbách roku 1872.[12] V rámci tehdejší obnovené pasivní rezistence mandát přestal vykonávat a byl zbaven mandátu pro absenci, načež byl opakovaně manifestačně volen v doplňovacích volbách. Takto uspěl v doplňovacích volbách roku 1873,[13] stejně jako v doplňovacích volbách roku 1874, po nichž ale byla jeho volba anulována na základě nesrovnalostí ohledně jeho pasivního volebního práva.[14] Dále byl zvolen v doplňovacích volbách roku 1875,[15] doplňovacích volbách roku 1876[16] a doplňovacích volbách roku 1877.[17] Aktivně se mandátu na sněmu ujal po řádných zemských volbách roku 1878.[18] I tehdy patřil ke staročeské straně.[19] Uspěl i v zemských volbách roku 1883.[20] Za staročechy neúspěšně kandidoval i v zemských volbách roku 1889, porazil ho ovšem nezávislý český kandidát František Krajíc.[21]

Zemřel počátkem května 1903 ve věku 83 let. Pohřben byl 5. května 1903 v Křivsoudově.[2][3]