Association française pour l'information scientifique

Association française pour l'information scientifique (AFIS) (Francouzská asociace pro vědecké informace) je neziskové sdružení a jako skeptická organizace je od roku 2001 členem Evropské rady skeptických organizací.[2] AFIS vydává časopis Science et pseudo-sciences ("Věda a pseudovědy").

Association française pour l'information scientifique
ZkratkaAFIS
Vzniklistopad 1968
Typnezisková organizace
Účelpodpora vědeckého skepticismu
Sídlo Paříž, Francie
Úřední jazykfrancouzština
Členové700 (k roku 2010[1])
PrezidentFrançois-Marie Bréon
Hlavní orgánDozorčí rada
PřidruženíEvropská rada skeptických organizací
Oficiální webwww.pseudo-sciences.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Francouzskou asociaci pro vědecké informace založil v roce 1968 Michel Rouzé, vědecký novinář, který patřil k racionalistickému hnutí, jež bylo v té době ve Francii reprezentováno především Racionalistickou unií (Union rationaliste).[3] Jejím hlavním cílem bylo zaměřit se na širokou veřejnost a odklonit ji od šarlatánství.[4][5] Sdružení (které v roce 1978 přijalo název „asociace“ místo „agentura“[6] sdružovalo lidi s různými politickými postoji, aby překonalo rozpory a představilo sdružení jako neutrální místo pro racionalismus.[5]
V sedmdesátých a osmdesátých letech sdružení navrhovalo texty kritizující některé technické inovace, jako je jaderná energie nebo DDT.[4][7]
Jeho redakční linie se postupem času vyvíjela, zejména po smrti Michela Rouzé v roce 2003. Podle sociologa Sylvaina Laurense se časopis zpočátku zajímal o otázky spojené se společenskou odpovědností vědce nebo sekularismem, ale pak se od nich odklonil a začal hájit technologický a průmyslový rozvoj, který analyzoval z pohledu některých oborů, jako je průmyslová toxikologie, na úkor jiných, například sociologie, což vedlo k odchodům některých členů.[8][5]

Účel

Prohlášení o principech: „AFIS usiluje o podporu vědy proti těm, kteří popírají její kulturní hodnotu, zneužívají ji pro kriminální účely nebo jako zástěrku pro šarlatánství.“

Podle AFIS věda sama o sobě nemůže vyřešit problémy lidstva, ani je nelze řešit bez použití vědecké metody. Občané by měli být informováni o vědeckých a technických pokrocích a problémech, které pomáhají řešit, a to způsobem, který je přístupný všem bez ohledu na tlak partikulárních zájmů. Měli by být varováni před falešnými vědeckými poznatky a před těmi, kdo je v médiích šíří za účelem osobního nebo finančního prospěchu. Prostřednictvím svého časopisu Science et pseudo-sciences se sdružení snaží:

  • shromáždit řadu faktů z aktuálního dění ve vědě a technice, aby se o nich uvažovalo především z lidského hlediska
  • šířit vědecké informace o všech oborech výzkumu prostřednictvím zpravodajství, a to v jazyce, kterému každý rozumí
  • bezpodmínečně odsuzovat obchodníky s falešnou vědou nebo pseudovědou (astrologie, UFO, sekty, paranormální jevy, falešná medicína), zlovolné šarlatány a dodavatele iracionality
  • bránit vědecké myšlení před hrozbou nového tmářství
  • nezávisle na všech nátlakových skupinách odmítá jakékoliv ústupky senzacechtivosti, dezinformacím a samolibosti v oblasti iracionálna[9]

Science et pseudo-sciences

AFIS vydává čtvrtletník Science et pseudo-sciences („Věda a pseudovědy“).

Podle vlastního vyjádření časopis píší pouze dobrovolníci.[9] Jeho články se zabývají různými vědeckými tématy a jejich cílem je osvětlit společenské otázky, které mohou být předmětem dezinformací nebo kontroverzí, zejména v oblasti zdraví, nových technologií nebo ochrany životního prostředí. Dalšími tématy jsou např. medicína, potraviny, biotechnologie, energie a psychoanalýza.

Podle údajů sdružení měl časopis v roce 2010 1400-1500 předplatitelů a 1400-2800 čtenářů na jedno číslo,[1] v roce 2010 přinesl prodej časopisu příjmy ve výši 82 232 eur na výrobní náklady a 60 125 eur na poštovné.[10]

Inženýr a fyzik Sebastien Point, člen AFIS, píše do Science et pseudo-sciences i pro anglický časopis Skeptical Inquirer. Psal o volné energii a chromoterapii[11] a o mylných názorech obklopujících elektromagnetické záření.[12][13]

Kontroverze

Astrologie

Když byla v dubnu 2001 na pařížské Descartesově univerzitě přijata disertační práce Élizabeth Teissierové „Situation épistémologique de l'astrologie à travers l'ambivalence fascination/rejet dans les sociétés postmodernes“ ("Epistemologická situace astrologie napříč ambivalencí fascinace/odmítání v postmoderních společnostech"), vyvolala ve vědecké komunitě rozruch. AFIS se chopila iniciativy a práci Teissierové kriticky analyzovala.[14] Ukázalo se, že jde o obhajobu astrologie, která je prezentována jako sociologická studie a nesplňuje žádné akademické standardy pro disertační práci. Analýzu provedla skupina astrofyziků a astronomů (Jean-Claude Pecker, Jean Audouze a Denis Savoie), sociologů (Bernard Lahire a Philippe Cibois), filozof (Jacques Bouveresse) a specialistů na pseudovědy (Henri Broch a Jean-Paul Krivine).[15] Teissierová kritiku obsahu své sociologické disertace odmítla a AFIS označila za „kulturní tálibán“.[16]

GMO

V roce 2007 AFIS zahájila petici proti moratoriu na geneticky modifikovanou kukuřici ve Francii,[17][18][19] publikovala řadu článků o GMO a v roce 2008 uspořádalo sympozium v Senátu, na němž většina řečníků byla pro geneticky modifikovanou kukuřici.[20][21] V březnu 2008 tento postoj sdružení vedl člena vědecké rady AFIS, Marcela-Francise Kahna, emeritního profesora medicíny na Pařížské univerzitě Diderot, k rezignaci s odůvodněním, že "AFIS - aniž by konzultovalo náš názor - provedlo obrat o 180° ke skutečné lobby podporující GMO."[22] Rovněž tvrdil, že existuje spojení mezi dvěma členy, Marcelem Kuntzem a Louisem-Marie Houdebinem, a „společností Monsanto nebo jejími pobočkami“. Kahn však nebyl schopen předložit skutečné důkazy, které by jeho obvinění podpořily.[23] AFIS zatím trvá na své naprosté nezávislosti na jakékoli průmyslové skupině“.[24]

Globální oteplování

Po zveřejnění zprávy o globálním oteplování, která mimo jiné dala slovo popíračům klimatických změn, jako jsou Vincent Courtillot a Benoît Rittaud,[25][26] se sdružení dočkalo kritiky ze strany klimatologů a Union rationaliste.[27] Sylvestre Huet, vědecký novinář z Libération, v kritice sdružení vyjádřil zklamání z „průměrného“ pokrytí tématu.[28]

Le Monde, jehož autorem je novinář Stéphane Foucart, a někteří vědci odsoudili postoje AFIS a některé články v jejím časopise jako iracionální stanoviska obhajovaná ochránci životního prostředí. Odsouzení se dočkaly také klimaticky skeptické články. Le Monde se domnívá, že sdružení zastává antiekologický postoj.

Představenstvo

Prezidenti
  • Michel Rouzé (1969–1999)
  • Jean-Claude Pecker (1999–2001)
  • Jean Bricmont (2001–2006)
  • Michel Naud (2006–2011)
  • Louis-Marie Houdebine (2011–2014)
  • Anne Perrin (2014 - 2018)
  • Roger Lepeix (2018-2019)
  • Jean-Paul Krivine (2019-2020)
  • François-Marie Bréon (2020–)[29]

Vědecká rada a sponzorská komise
  • Jean-Pierre Adam (archeolog, CNRS, Paříž)
  • Jacques Bouveresse (filozof, profesor na Collège de France, vedoucí katedry filozofie jazyka a poznání)
  • Jean Bricmont (profesor teoretické fyziky na Université catholique de Louvain, Belgie)
  • Henri Broch (profesor fyziky a zetetiky, Univerzita Sophia Antipolis v Nice)
  • Gérald Bronner (profesor sociologie, Štrasburská univerzita)
  • Henri Brugère (veterinární lékař, profesor terapeutické fyziologie na Národní veterinární škole v Alfortu)
  • Yvette Dattéeová (čestná ředitelka výzkumu INRA, členka Académie d'Agriculture de France)
  • Jean-Paul Delahaye (profesor na Univerzitě vědy a techniky v Lille, výzkumný pracovník v Laboratoire d'Informatique Fondamentale de Lille)
  • Marc Fellous (profesor medicíny, Institut Cochin de Génétique Moléculaire)
  • Léon Guéguen (dietolog, čestný ředitel výzkumu INRA, člen Académie d'agriculture de France)
  • Louis-Marie Houdebine (biolog a ředitel výzkumu ve středisku INRA v Jouy-en-Josas)
  • Bertrand Jordan (molekulární biolog, emeritní ředitel výzkumu v CNRS, Marseille)
  • Jean-Pierre Kahane (profesor matematiky, člen Francouzské akademie věd)
  • Jean de Kervasdoué (profesor na Conservatoire national des arts et métiers (CNAM), člen Francouzské akademie technologií).
  • Marcel Kuntz (biolog, ředitel výzkumu v CNRS)
  • Gilbert Lagrue (čestný profesor v nemocnici Albert Chenevier v Créteil)
  • Hélène Langevin-Joliotová (jaderná fyzička, emeritní ředitelka výzkumu v CNRS)
  • Guillaume Lecointre (profesor Národního přírodovědného muzea v Paříži)
  • Jean-Marie Lehn (profesor na Collège de France, člen Francouzské akademie věd, nositel Nobelovy ceny za chemii)
  • Gérard Pascal (dietolog a toxikolog, čestný ředitel výzkumu INRA, člen Académie d'Agriculture a Francouzské akademie technologií)
  • Jean-Claude Pecker (čestný profesor teoretické astrofyziky na Collège de France, člen Francouzské akademie věd)
  • Arkan Simaan (profesor fyziky, historik přírodních věd)
  • Alan Sokal (profesor fyziky na Newyorské univerzitě a profesor matematiky na University College London)
  • Jacques Van Rillaer (profesor psychologie, Belgie)

Redakce Science et pseudo-sciences a webových stránek
  • Jean-Paul Krivine (šéfredaktor)
  • Bruno Przetakiewicz (webmaster)

Transparentnost

V roce 2008, po práci nadace Prometheus na barometru transparentnosti nevládních organizací, se AFIS chtěla zapojit do procesu transparentnosti tím, že zveřejní složení rady, finance a zprávy o činnosti.[30]

Od roku 2011 nejsou zveřejňovány účetní uzávěrky sdružení a od roku 2012 nejsou zveřejňovány zápisy z jeho činnosti.[30]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Association française pour l'information scientifique na francouzské Wikipedii a Association française pour l'information scientifique na anglické Wikipedii.

  1. Assemblée générale 28 mai 2011 [online]. Association française pour l’information scientifique, 28. 5. 2011. Dostupné online. (francouzsky)
  2. HEAP, Mike. From the Chairman: The 10th European Skeptics Congress. S. 2–3. Skeptical Adversaria [online]. Association for Skeptical Enquiry, leden 2002. Roč. 2002, čís. 5, s. 2–3. Dostupné online. (anglicky)
  3. LAURENS, Sylvain. Militer pour la science: les mouvements rationalistes en France (1930-2005). Paris: EHESS, 2019. 244 s. ISBN 9782713227691. S. 120–121. (francouzsky)
  4. LAURENS, Sylvain. Militer pour la science: les mouvements rationalistes en France (1930-2005). Paris: EHESS, 2019. 244 s. ISBN 9782713227691. S. 134. (francouzsky)
  5. RADTKA, Catherine. Le rationalisme a-t-il vécu?. S. 427–441. Zilsel [online]. Únor 2020. Roč. 7, čís. 2, s. 427–441. Dostupné online. (francouzsky)
  6. LAURENS, Sylvain. Militer pour la science: les mouvements rationalistes en France (1930-2005). Paris: EHESS, 2019. 244 s. ISBN 9782713227691. S. 120. (francouzsky)
  7. KRIVINE, Jean-Paul. Un demi-siècle de combats contre les pseudo-sciences [online]. Association française pour l’information scientifique, 2018. Dostupné online. (francouzsky)
  8. LAURENS, Sylvain. Militer pour la science: les mouvements rationalistes en France (1930-2005). Paris: EHESS, 2019. 244 s. ISBN 9782713227691. S. 204–207; 209. (francouzsky)
  9. Qu’est-ce que l’AFIS? [online]. Association française pour l’information scientifique [cit. 2021-07-23]. Dostupné online. (francouzsky)
  10. Comptes de l'exercice 2010 [online]. Website AFIS [cit. 2021-07-23]. Dostupné online. (francouzsky)
  11. POINT, Sebastien. Free Energy: When the Web Is Freewheeling. Skeptical Inquirer [online]. Center for Inquiry, 2018-01-01. Roč. 42, čís. 1. Dostupné online. (anglicky)
  12. POINT, Sébastien. Why you shouldn’t be afraid of LEDs. European Scientist [online]. 2018-02-01. Dostupné online. (anglicky)
  13. POINT, Sébastien. Electromagnetic waves and health: when lawyers think they are physicists. European Scientist [online]. 2018-03-02. Dostupné online. (anglicky)
  14. Les communiqués de l’AFIS [online]. Association française pour l’information scientifique, 26. 4. 2001. Dostupné online. (francouzsky)
  15. Analyse de la thèse de Madame Élisabeth Teissier [online]. Homme moderne [cit. 2021-07-23]. Dostupné online. (francouzsky)
  16. Interview biographie de Elizabeth Teissier [online]. Vidéo Dailymotion, 10. 11. 2001. Dostupné online. (francouzsky)
  17. Des scientifiques s'en prennent aux anti-OGM. L'Express [online]. 2007-12-14. Dostupné online. (francouzsky)
  18. Assemblée générale 17 mai 2008 [online]. Association française pour l’information scientifique, 17. 5. 2008. Dostupné online. (francouzsky)
  19. Non au gel (moratoire) de la culture du maïs OGM résistant à la pyrale [online]. Website petition against GMO ban [cit. 2021-07-23]. Dostupné online. (francouzsky)
  20. LINDGAARD, Jade. Comment le Sénat et les lobbies ont réécrit le projet de loi OGM. Mediapart [online]. 1. 4. 2008. Dostupné online. (francouzsky)
  21. Biotechnologies & Agriculture durable, un post-Grenelle de l'environnement [online]. agrobiosciences.org, leden 2008. Dostupné online. (francouzsky)
  22. Pour que le monde de Monsanto ne devienne jamais le nôtre [online]. Combat Monsanto, 2019-10-08. Dostupné online. (francouzsky)
  23. Marie-Monique Robin contre Monsanto [online]. Arrêt sur images [cit. 2021-07-23]. Dostupné online. (francouzsky)
  24. Elle court, elle court la rumeur... [online]. Association française pour l’information scientifique, 11. 3. 2013. Dostupné online. (francouzsky)
  25. Et le Soleil dans tout cela? [online]. Association française pour l’information scientifique, 28. 10. 2010. Dostupné online. (francouzsky)
  26. Un point de vue sceptique sur la thèse « carbocentriste [online]. Association française pour l’information scientifique, 5. 11. 2010. Dostupné online. (francouzsky)
  27. FOUCART, Stéphane. Le rationalisme, au risque du biais "anti-écolo". Le Monde [online]. 2012-09-20. Dostupné online. (francouzsky)
  28. Réchauffement climatique : dialogue avec Sylvestre Huet [online]. Association française pour l’information scientifique, červenec 2011. Dostupné online. (francouzsky)
  29. Qui sommes-nous? [online]. Association française pour l’information scientifique [cit. 2021-07-23]. Dostupné online. (francouzsky)
  30. Gouvernance et transparence [online]. Association française pour l’information scientifique [cit. 2021-07-23]. Dostupné online. (francouzsky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.