Asanace starých Holešovic (Praha)

Území starých Holešovic tvořilo těsně před první etapou asanace v roce 1959 přibližně 14 ulic.[7]

• Arnoštovská – 5. ulice vpravo za viaduktem. Jméno ulice bylo zřejmě odvozeno od místní usedlosti U Arnoštů (čp. 109). Vznikla na počátku 80. let 19. století a své jméno získala v roce 1889. Ulice zcela zanikla místem i názvem při asanaci.[8]
• Holešovické nábřeží – zde na břehu Vltavy se začala utvářet původní ves Holešovice. Nábřeží oficiálně vzniklo v 90. letech 19. století při regulaci vltavského břehu.[7] Právě staroholešovické domy přiléhající k Vltavě byly na konci 50. let zbořeny jako první. Nábřeží dosud existuje, ale je neobydleným prostorem se skladišti a ulicí tedy prakticky není.

• Jablonského – 2. příčná ulice na ulici Na Zátorách. Od svého vzniku v roce 1881 až do roku 1940 nesla název Jablonského podle českého básníka 19. století Bohuslava Jablonského. V letech 1940-1945 byla ulice přejmenována na Hammerschmiedovu, v roce 1945 se jí vrátil původní název Jablonského a roku 1947 byla spojena s ulicí Sladkovského.[7] Ulice si i po asanaci zachovala jméno a část původní polohy.
• Na Zátorách – 2. ulice vpravo za viaduktem. Ulice vznikla již před rokem 1880 a až do roku 1894 nesla jméno Zátora, poté Zátory. V roce 1925 byla prodloužena k severu o Trojskou ulici a tato nově vzniklá komunikace byla pojmenována Na Zátorách.[7] Ulice si i po asanaci zachovala jméno a část původní polohy.
• Partyzánská – za viaduktem rovně až k mostu Barikádníků. Vznikla v roce 1881 spojením starých ulic Trojské a K Pelci, které byly nově nazvány Palackého. V roce 1894 k ní byla dále připojena část ulice Hálkovy. Do roku 1940 byla nazývána Palackého ulice, v letech 1940-1945 Strobachova, od roku 1945 do roku 1947 opět Palackého a poté byla přejmenována na Partyzánskou na počest československých partyzánů bojujících za druhé světové války.[7] Kvůli konstrukci Trojského mostu (později zvaného Barikádníků) ve 20. letech 20. století bylo zbouráno několik domů na její východní straně.[9] Ulice si i po asanaci zachovala jméno a část původní polohy.

• Plynární – za viaduktem 2. ulicí vpravo a poté rovně. Již od svého vzniku v roce 1888 nesla název Plynární podle blízké obecní plynárny. Před rokem 1900 k ní byla připojena ulice Školní, kde stávala škola (čp. 333).[7] Ulice si i po asanaci zachovala jméno a část původní polohy.

• Pod Zátorami – 3. ulice vpravo za viaduktem. Ulice se nejprve lidově nazývala Špagátová (podle provazníků vyrábějících motouz), v letech 1881-1940 nesla název Prokopova, 1940-1945 se nazývala ulice Františka Dardy, po válce až do roku 1947 byla opět Prokopovou a od roku 1947 Pod Zátorami.[7] Tato ulice při druhé fázi asanace zcela zanikla místem i názvem.[8]

• Rajská – 1. příčná ulice na ulici Na Zátorách. Ulice pod názvem Rajská vznikla již roku 1888, v roce 1920 k ní pak byla připojena ulice Havlíčkova. Pojmenování Rajská bylo pravděpodobně odvozeno od množství zahrad v lokalitě a jejich „rajského“ vzhledu.[7] Ulice si i po asanaci zachovala jméno a část původní polohy.
• Staroholešovická – v ohbí Partyzánské ulice doleva směrem k Holešovickému nábřeží. Ulice vznikla z původní cesty k dolejšímu přívozu, od roku 1888 byla nejprve počítána za část Palackého, od roku 1947 samostatná ulice s názvem Staroholešovická.[7] Ulice zcela zanikla místem i názvem při asanaci.[8]
• U elektrárny – 4. ulice vpravo za viaduktem. Od vzniku ulice v roce 1888 a do roku 1947 se jmenovala Zelená. Název zřejmě odvozen od množství zahrad a zahrádek v okolí.[7] Ve starých Holešovicích se původně ulice U elektrárny nacházela přímo u bývalé městské elektrárny, za viaduktem 1. vlevo (dnes v areálu Pražské teplárenské). Ulice si i po asanaci zachovala jméno a část původní polohy.
• U papírny – 1. ulice vpravo za viaduktem. Vznikla pravděpodobně v roce 1880 a byla pojmenována podle nedaleké papírny.[7] Ulice si i po asanaci zachovala jméno a část původní polohy.
• V závětří – za křižovatkou Argentinské a Plynární směrem k mostu Barikádníků 2. ulice vlevo. Tato ulice vznikla až v roce 1925 a byla pojmenována podle pomístního názvu.[7] Ulice si i po asanaci zachovala jméno a část původní polohy.
• Vrbenského – za křižovatkou Argentinské a Plynární směrem k mostu Barikádníků 2. příčná ulice. Od vzniku ulice v roce 1881 do roku 1940 nesla název Štítného, mezi lety 1940-1954 Schallerova, poté dva roky opět Štítného a v roce 1947 byla přejmenována na Vrbenského podle československého politika Bohuslava Vrbenského. V roce 1938 byla od ulice oddělena její východní část a nazvána U Uranie.[7] Ulice si i po asanaci zachovala jméno, ale s pozměněnou trasou.[10]
• Za papírnou – za viaduktem 1. vpravo a poté za ohbím ulice 1. vlevo. Ulice vznikla před rokem 1881 a až do roku 1940 se nazývala Kollárova, v letech 1940-1945 Šlejharova, poté dva roky znovu Kollárova a od roku 1947 Za papírnou. Pojmenována byla stejně jako ulice U papírny podle nedaleké papírny.[7] Ulice si i po asanaci zachovala jméno a část původní polohy.

První vlna asanace postihla severní část Partyzánské ulice při Holešovickém nábřeží, kde se v létě 1959 začala stavět panelárna Prefa (Prefabrikované stavební díly). Tato oblast byla zastavěna statky s rozsáhlými dvory sousedícími přímo s řekou.[17] Nová panelárna byla potřeba pro zásobování staveb sídlišť na severu a východě města a lokalita starých Holešovic byla vybrána díky blízkosti řeky, mostu a železničního spojení.[9] „Byly ovšem různé návrhy…ale nakonec pro tohle prostranství rozhodla jeho výhodná poloha. Jen pokud jde o materiál, převážná část surovin, jako například štěrkopísek, se sem bude vozit pohodlně a levně po vodě, struska po železnici a tu postačí jen o málo protáhnout vlečku vedoucí na holešovické nábřeží. Výhody bude mít také odvoz. Závod leží v severní části Prahy a jeho hlavním úkolem bude zásobovat celou výstavbu ‚Severního města‘, které se bude rozkládat v Kobylisích, na Proseku a Střížkově, tedy v samém sousedství.“[18] S demolicí objektů před zahájením samotné stavby pomáhalo celkem 4 200 studentů z průmyslových škol a vojáků.[18] Z původní zástavby v Partyzánské ulici a na Holešovickém nábřeží bylo na místě ponecháno několik objektů, které sloužily jako základna pro personál pomáhající s demolicí a které měly být posléze adaptovány jako součást areálu, a to konkrétně dům rodiny Vaňhů (čp. 14), hostinec U zeleného stromu (čp. 17) a statek (čp. 31).[19][4] Holešovická Prefa měla ročně zásobovat pražské stavby 63 000 m³ panelů a pomoci tak s urychlením výstavby nového bytového fondu.[20] Panelárna byla po revoluci zprivatizována a v roce 2013 definitivně ukončila výrobu.[21]

Dokumenty k první fázi asanace ze zasedání pražského zastupitelstva jsou uloženy v Archivu hlavního města Prahy.[22][23][24]

V rámci druhé a rozsáhlejší etapy asanace byly zdemolovány prakticky všechny zbývající domy na území starých Holešovic. Dělo se tak od konce 70. let v souvislosti se stavbou tzv. holešovické přeložky, budováním nového vlakového nádraží Praha-Holešovice, stanice metra C Fučíkova (dnešní Nádraží Holešovice) a severojižní magistrály v Argentinské ulici.[17] Koncepce přestavby pražského železničního uzlu byla přijata již v roce 1960, holešovická přeložka (Severní traťová spojka) měla od centra odklonit nákladní vlaky.[25] Třetí provozní úsek metra C bylo zapotřebí vybudovat kvůli dopravní obsluze pro dokončovaná sídliště Severního města.[26] Při realizaci bylo v lokalitě nutné prostorově vyřešit přestup na novou železniční, tramvajovou a autobusovou stanici.[27] Východiskem pro realizaci se stala studie architekta Karla Filsaka z roku 1978.[11] Stanice metra Fučíkova byla dána do provozu 3. listopadu 1984.[28]

Osamocený dům na hranici ulic Plynární a Na Zátorách, který nebyl při asanaci zdemolován.

Demolici bylo ušetřeno jen několik solitérních objektů. V ulici Na Zátorách zůstal stát dům čp. 631, kde měli během asanace zázemí pracovníci z okolní stavby (dříve se v domě nacházela lékárna). V ulici U elektrárny se pak zachoval blok funkcionalistických domů.[4] Dalším zachovaným objektem je bývalý hostinec Na Kovárně v Partyzánské ulici čp. 5, který je jako součást areálu bývalé elektrárny památkově chráněn.[29] U jižního vestibulu stanice metra pak stojí jilm jako pozůstatek bývalé stromové aleje v ulici Na Zátorách.[30]

V roce 2018 bylo vyhlášeno výběrové řízení na územní studii lokality Holešovice Bubny-Zátory. V prosinci 2020 byla zveřejněna finální podoba studie pro zapracování připomínek, jejími autory jsou Pelčák a partner architekti a ThomasMüllerIvanReinmann architekten GmbH z Berlína. Studie rozvíjí nejen lokalitu starých Holešovic, ale také brownfield v oblasti nádraží Praha-Bubny. V plánu je postavit 11 000 bytů pro 25 000 obyvatel, samotná výstavba by měla probíhat v letech 2021-2040.[33]