Aromaterapie

Lékařské důkazy o tom, že aromaterapie dokáže vyléčit nebo zabránit byť jediné nemoci chybí.
V roce 2015 zveřejnilo australské ministerstvo zdravotnictví přehled „alternativních“ terapií, ve kterém se snažilo zjistit, zda jsou vhodné pro úhradu ze zdravotního pojištění. Aromaterapie byla jednou ze sedmnácti hodnocených terapií, u nichž chyběly jasné důkazy o jejich účinnosti. Mnoho dalších přehledů podobně uvádí absenci důkazů pro aromaterapii jako léčbu. Chybí velké, dobře navržené, vhodně randomizované a kontrolované studie. Navíc existují studie, které ukazují, že některé esenciální oleje mohou být pro člověka toxické[1].
Dle průzkumu, který mezi 101 náhodně vybranými odborníky[2] APA provedl John Nocross, jde o zcela zdiskreditovanou metodu léčby k léčbě duševních poruch a Esenciální oleje jsou vysoce koncentrované a při použití v neředěné formě, často označované jako čistá aplikace, mohou dráždit pokožku[3][4]. Proto se pro lokální aplikaci obvykle ředí s nosným olejem, jako je jojobový, olivový, sladký mandlový nebo kokosový olej. U mnoha olejů z citrusových kůrek lisovaných za studena, jako je citron nebo limetka, se mohou vyskytnout fototoxické reakce[5].
Mnoho esenciálních olejů obsahuje chemické složky, které jsou senzibilizující (po několika použitích způsobují reakce na kůži a ještě více ve zbytku těla). Chemické složení éterických olejů může být ovlivněno herbicidy, pokud jsou rostliny pěstované oproti původním, divoce rostoucím[6][7].