Arnold van Gennep

Arnold Van Gennep se narodil roku 1873 v německém Ludwigsburku. Od roku 1879 ale pobýval ve Paříži, kde studoval lingvistiku, egyptologii, arabistiku, sociologii a dějiny náboženství přírodních národů. Roku 1897 odchází Van Gennep na čtyři roky do Polska, kde působí jako lektor francouzštiny. Později se vrací zpět do Francie, ve které pracuje jako tlumočník ve státní správě. V roce 1904 získává Van Gennep doktorát na Sorbonně na základě výzkumu tabu a totemismu na Madagaskaru a rozsáhlých prací o australských mýtech a legendách.

Roku 1912 se stěhuje do Švýcarska, kde je jmenován profesorem etnologie (volkskunde) na univerzitě v Neuchâtelu. Po třech letech profesury však z univerzity odchází kvůli své kritice neutrality Švýcarska za první světové války. Po svém odchodu z postu profesora sloužil Arnold Van Gennep ve francouzské armádě a následně byl krátce zaměstnán na francouzském ministerstvu zahraničí. Nakonec se však rozhodl usadit ve francouzském Bourg-la-Reine a živit se jako badatel na volné noze. Nikdy nepůsobil ve Francii v akademické funkci.

Van Gennep sám sebe považoval hlavně za etnologa, respektive folkloristu. Z části byl ovlivněn sociologickou školou Émile Durkheima, kterou později v některých postojích kritizoval. Původně se zabýval studiem mimoevropských kultur, zejména australských a afrických, později však zkoumá hlavně folklorní tradice ve frankofonních zemích. Zřejmě i proto je jeho výzkum religionistiky založen hlavně na folkloristickém materiálu. Kromě řady deskriptivních prací publikoval také příspěvky ohledně metodologie. Zastával názor, že folkloristika nemá pracovat pouze s texty, ale také zkoumat sociální skupiny. Jeho nejznámějším dílem se stala publikace Přechodové rituály (Les rites de passage), vydaná v roce 1909. V té se Arnold Van Gennep zabývá studiem, popisem a klasifikací obřadů, které symbolizují přechod jedince či skupiny z jedné sociální pozice do druhé. Studiem tohoto tématu, které mu přineslo věhlas, se však později paradoxně přestal zabývat.  

Asi nejznámější dílo Van Gennepa je Les rites de passage (Přechodové rituály). Zabývá se v něm klasifikací rituálů, čímž zasahuje jak do etnologie, tak do religionistiky

• 1904 Tabou et totémisme à Madagascar; étude descriptive et théorique
• 1906 Mythes et légendes d'Australie : études d'ethnographie et de sociologie
• 1908 Linguistique et ethnologie II. Essai d’une théorie des langues spéciales
• 1908–1914 : Religions, mœurs et légendes: essais d'ethnographie et de linguistique 1-5
• 1910 De quelques rites de passage en Savoie
• 1910 La formation des legends
• 1911 Les demi-savants
• 1909 Les rites de passage : étude systématique des rites (Česky Přechodové rituály: systematické studium rituálů. Praha, Portál 2018. ISBN 978-80-262-1374-1)
• 1913 La Savoie vue par les écrivains et les artistes
• 1914 En Algérie
• 1920 L'état actuel du problème totémique
• 1924 Le Folklore 1933 Le Folklore du Dauphiné (Isère). Étude descriptive et comparée de psychologie populaire.
• 1935–1936 Le Folklore de la Flandre et du Hainaut français (département du Nord
• 1937–1958 Manuel de folklore français contemporain
• 1942 Le Folklore de l'Auvergne et du Velay

česky

• 1996 – Přechodové rituály. Systematické studium rituálů