Arnošt Habsburský (1377–1424)

Arnošt se syny (vitráž)

Narodil se jako třetí syn Leopolda III. a Viridis Visconti, dcery milánského vévody Bernaba Viscontiho. V letech 1386–1395 byl jeho poručníkem strýc Albrecht III. Habsburský.

V roce 1396 se Arnoštovým poručníkem stal nejstarší bratr Vilém, který spolu s dalším bratrem Leopoldem IV. uzavřel tzv. vídeňskou smlouvu, při které se dohodli na společné vládě. Po Vilémově smrti roku 1406 převzal vévodství. S Leopoldem soupeřil o větší vliv, především o poručnictví nad Albrechtem, synem jeho bratrance Albrechta IV. a dědicem rakouského vévodství.[1] Tento spor mezi bratry měl neblahý vliv na jejich vládu, a znamenal posílení moci stavů. V Rakousích byl přičiněním stavů Albrecht roku 1411 prohlášen plnoletým a uznán za zemského knížete.

V roce 1411, po Leopoldově smrti se Arnošt stal jediným pánem Vnitřních Rakous. Svůj vliv chtěl rozšířit také na Tyrolsko, ale to se mu nepovedlo. Byl velice schopný vladař, podporoval stavební činnost a dobře vykonával správu Vnitřních Rakous. V roce 1414 získal titul arcivévody.[1] Nechal vyhotovit první variantu korunovačního klenotu arcivévodů. Zemřel v roce 1424 a byl společně s první manželkou pohřben v cisterciáckém klášteře Rein.

Poprvé se oženil v roce 1392 s Markétou ze Zadních Pomořan a Stolpu. Toto manželství zůstalo bezdětné. Roku 1412 se oženil podruhé. Jeho manželkou se stala Piastovna Cimburgis Mazovská, dcera Zemovíta IV. Plockého, se kterou měl devět dětí:

• Fridrich V. (1415–1493), pozdější císař Fridrich III.
• Markéta (1416/17–1486) ⚭ 1431 Fridrich II. Saský
• Albrecht VI. (1418–1463) ⚭ 1452 Matylda Falcká
• Arnošt (1420–1432)
• Kateřina (1420–1493) ⚭ 1447 Karel I. Bádenský
• Alexandra (*/† 1421)
• Anna (1422–1429)
• Rudolf (*/† 1424)
• Leopold (*/† 1424)