Arnošt Förchtgott

Arnošt se narodil v rodině Josefa Förchtgotta, rektora tovačovské školy a ředitele zdejšího kůru. Měl 13 sourozenců, z nichž 6 zemřelo v dětství a většina ostatních v dospělejším věku na zděděnou tuberkulózu. Za Arnoštova mládí rodinou proběhlo také několik epidemií cholery, tyfu a úplavice. Později během olomouckých studií byl Arnošt Förchtgott zdráv, nicméně po přestěhování do Vídně se mu vrátily zdravotní problémy v podobě plicní tuberkulózy, která pak v dalších letech brzdila jeho tvůrčí činnost.[3]

Arnošt se od dětství věnoval hudbě pod vedením svého otce. Hrál na piano a na smyčcové nástroje a již v devíti letech byl údajně schopen zastupovat otce při figurálních mších.[2] V letech 1839–1845 absolvoval v Olomouci gymnázium, pak studoval do roku 1848 na Filosofické a později na Právnické fakultě olomoucké univerzity.[3]

Na univerzitě jej ovlivnily vlastenecké názory olomouckých profesorů revolucionářů, zejména Aloise Vojtěcha Šembery a Jana Helceleta. Podílel na politických, národních a kulturních událostech revolučního roku 1848. Aktivně se zapojil do Slovanské lípy, prvního politického spolku na Moravě a stal se i velitelem jedné roty ozbrojené Akademické legie olomoucké univerzity. Kromě toho byl činný i na poli hudebním, mimo jiné také jako vedoucí zpěvu studentského sdružení pěveckého, založeného roku 1847 studenty práv.[3]

Po nástupu Bachova absolutismu, který se na olomoucké univerzitě projevil rozsáhlými čistkami a perzekucemi dřívějších revolucionářů, odešel v roce 1852 Arnošt Förchtgott do Vídně, kde nejprve pokračoval ve studiu práv, ale brzy se začal plně věnovat hudbě. Zpočátku vyučoval hru na klavír a zpěv v soukromém hudebním ústavu. Od roku 1856 byl vychovatelem hraběnky Terlagové, od roku 1858 pak učitelem ve Spolku pro zvelebení církevní hudby ve Vídni, kde prospěl jako zpěvák a dirigent.[3]

V roce 1862 stál Förchtgott u založení Slovanského zpěváckého spolku, prvního českého sdružení ve Vídni, byl činný ve Slovanské besedě a v dalších menšinových spolcích.[3]

V roce 1875 složil Leoš Janáček Zvuky ku památce Förchtgotta-Tovačovského.

K vlastní skladatelské činnosti Arnošta Förchtgotta patří Tiše potok pluje loukou (1844) a mužské čtverozpěvy, z nichž radostná Společenská je odrazem veselého společenského života českých studentů v Olomouci. Vrcholem tohoto počátečního období je mužský sbor Přijde jaro, přijde... na slova olomouckého studenta práva, revolucionáře, spoluzakladatele Slovanské lípy a básníka Jana Vlka. Píseň, vyjadřující touhu po svobodě a přesvědčení o šťastnější budoucnosti rychle zlidověla.[3]

Ve Vídni Förchtgott uvedl řadu vlastních skladeb zejména zhudebňujících vlastenecké verše českých básníků, jako například Orle, pestrý orle, Žene mrak se černý, Husitská, Vlasti Jana Vlka, či Stráž u Vyšehradu A. V. Šmilovského. Velký význam měly také jeho harmonizace ruských, ukrajinských, srbských, bulharských, slovenských a českých lidových písní.[3]

Förchtgott patří k českým hudebníkům, kteří svou činností vytvářeli podmínky pro další rozmach české hudby.[3]