Armstrong Whitworth Siskin

Siskin vznikl vylepšením letounu z roku 1919 Siddeley Deasy S.R.2 Siskin s devítiválcovým hvězdicovým motorem ABC Dragonfly o výkonu 235 kW (Siddeley Deasy byla mateřská společnost firmy Armstrong Whitworth). V březnu 1921 byl zalétán s novým motorem Armstrong Siddeley Jaguar a trupem z ocelových trubek Armstrong Whitworth Siskin Mk.II (imatrikulace G-EBEU). V roce 1922 tento stroj vyhrál Královský pohár průměrnou rychlostí 239 km/h.

24. března 1924 vzlétla poprvé další verze, Siskin III a stala se společně s dvoumístnou verzí Siskin IIIDC první celokovovou stíhačkou ve službách Royal Air Force. Siskin byl používán jedenácti perutěmi RAF a množstvím zahraničních uživatelů, včetně Kanady, která tento typ vyřadila ze služby až v roce 1939.

21. října 1924 zalétal tovární pilot firmy Armstrong-Whitworth, se sídlem v Coventry, Frank Courtney první Siskin IIIA. Byl poháněn hvězdicovým dvouřadovým čtrnáctiválcovým motorem Armstrong Whitworth Jaguar IV o výkonu 283 kW s mechanickým kompresorem, nebo nepřeplňovanými motory Armstrong Siddeley Jaguar II o 240 kW. Dosahoval maximální rychlosti 251 km/h a stal se prvním stíhacím letounem RAF standardně vybaveným radiostanicí. Na licenční výrobě se podílely rovněž společnosti Blackburn Aircraft Limited, Bristol Aeroplane Company, Gloster a Vickers (asi 250 kusů).

• Siddeley Deasy S.R.2 Siskin – vývojové stroje (3 ks)
• Siskin II – civilní prototyp (1 ks)
• Siskin III – celokovová sériová verze (64 ks pro RAF)
• Siskin IIIA – hlavní výrobní varianta (celkem 348 ks; 340 ks pro RAF, 9 ks pro RCAF)
• Siskin IIIB – prototyp s vylepšeným motorem (1 ks)
• Siskin IIIDC – dvoumístná verze s dvojím ovládáním (celkem 53 ks; 47 ks pro RAF, 1 ks pro RCAF, 2 ks pro AST, 2 ks pro Estonsko)
• Siskin IV – civilní závodní verze (1 ks)
• Siskin V – civilní verze pro Rumunsko, ale po zrušení objednávky používaná k závodění (2 ks)

Armstrong Whitworth Siskin, 56. peruť RAF, North Weald

• Kanada
  • Royal Canadian Air Force Na začátku roku 1926 prošly dva Mk.III zimními zkouškami, po jejichž úspěšném zakončení zakoupilo RCAF v roce 1927 a 1928 čtyři stroje Mk.IIIA, v roce 1929 další čtyři spolu s jedním Mk.IIIDC a poslední Mk.IIIA přišel v roce 1931. Posledních pět Siskinů bylo z výzbroje 1. stíhací perutě RCAF vyřazeno v červnu 1939.
• Estonsko
• Švédsko
• Velká Británie
  • Royal Air Force První jednotkou, která obdržela nové Siskiny Mk.IIIA, byla 111. peruť následovaná v březnu 1925 perutí č. 41. Od srpna do listopadu 1925 přezbrojila na Siskin IIIA peruť č. 1, v září 1925 56. peruť, která letouny vyřadila až v srpnu 1932. Mezi březnem a zářím 1928 obdrželo letouny Siskin postupně dalších pět perutí-29., 19., 32., 43. a 17. Poslední přezbrojená peruť č. 25 začala létat na těchto strojích v červenci 1929.
  • Air Service Training Limited – civilní uživatel

Podle The British Fighter since 1912[2]

Technické údaje

Armstrong Whitworth Siskin IIIDC, RCAF

• Posádka: 1
• Délka: 7,72 m
• Rozpětí: 10,11 m
• Výška: 3,10 m
• Plocha křídel: 27,22 m²
• Prázdná hmotnost: 935 kg
• Max. vzletová hmotnost : 1366 kg
• Pohonná jednotka: 1× hvězdicový motor Armstrong Siddeley Jaguar IV
• Výkon pohonné jednotky: 450 hp (336 kW)

Výkony

Armstrong Whitworth Siskin III (J7147), RAF

• Maximální rychlost: 251 km/h na úrovni mořské hladiny
• Dolet: 450 km
• Dostup: 8230 m
• Stoupavost: 900 m/min