Armida (Mysliveček)
Armida je italská opera ve třech dějstvích českého skladatele Josefa Myslivečka na libreto italského básníka Gianambrogia Migliavaccy, založené na starším francouzském libretu Philippa Quinaulta pro stejnojmennou operu Jeana-Baptista Lullyho. Je to jedna z mnoha oper, jejichž děj se odehrává v době křížových výprav a zakládá se na postavách a epizodách z eposu Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém. Tato opera (a všechny ostatní Myslivečkovy opery) náleží k žánru vážné opery nazývanému v italštině opera seria.
| Armida | |
|---|---|
 Josef Mysliveček | |
| Základní informace | |
| Žánr | dramma per musica |
| Skladatel | Josef Mysliveček |
| Libretista | Gianambrogio Migliavacca |
| Počet dějství | 3 |
| Originální jazyk | italština |
| Literární předloha | Philippe Quinault: Armide (Torquato Tasso: La Gerusalemme liberata) |
| Premiéra | (15. srpna 1778, Lucca, Teatro Pubblico?) 26. prosince 1779, Milán, Teatro alla Scala |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vznik a historie díla
Značná část literatury[1] tradičně uvádí jako první provedení Myslivečkovy Armidy 15. srpen 1778 v Teatro Pubblico v Lucce (milánská Armida by pak byla přepracováním luccké verze), dobové doklady však autora této opery neuvádějí. Spolehlivě se o Myslivečkovu Armidu jedná až u inscenace v milánském divadle Teatro alla Scala, která měla premiéru dne 26. prosince 1779 k otevření karnevalové sezóny 1780 a stala se tak jednou z prvních oper uvedených v tomto divadle. Bylo totiž nově postaveno po požáru původního Teatro Ducale roku 1776 a provoz v něm 3. srpna 1778 zahájila Salieriho opera Europa riconosciuta. Myslivečkova opera byla věnována arcivévodovi Ferdinandovi a jeho manželce Marii Beatrici d'Este.
Myslivečkova milánská Armida výpravou a náročností nastudování předstihla většinu jeho předchozích oper. V obsazení měli přední místo slavná sopranistka Caterina Gabrielliová, Myslivečkova dávná známá, jako Armida, kastrát Luigi Marchesi, rovněž častý Myslivečkův profesní společník, jako Rinaldo a v trojroli Idraota, Odia a dánského šlechtice vystoupil známý mozartovský pěvec, tenorista Valentin Adamberger, který byl později prvním Belmontem v Mozartově Únosu ze serailu. V pěti sborových scénách vystupovalo jedenadvacet sboristů, sborová čísla doprovázel i balet, v řadě scén účinkoval hojný kompars, rovněž orchestr byl obsazen na svou dobu velmi početně. Scénografy byli bratři Riccardiové, strojním technikem Paolo Grassi, kostýmy vytvořili Francesco Motta a Giovanni Mazza. Oproti zvyku neřídil orchestr od cembala Mysliveček sám, zřejmě pro svou nemoc; zastoupil jej v této funkci maestro Giovanni Battista Lampugnani, sám skladatel četných oper.
Přesto tato inscenace skončila neúspěchem, patrně nejničivějším za Myslivečkovy kariéry. Soudobé zprávy[2] přičítaly část viny Gabrielliové, především však nepřesvědčila Myslivečkova hudba a při reprízách byla řada árií nahrazena áriemi jiných skladatelů, Giuseppa Sartiho a Francesca Bianchiho, kterým obecenstvo okázale aplaudovalo. Jednou z takto postižených árií byla původně Rinaldova árie "Il caro mio bene", kterou Wolfgang Amadeus Mozart obdivoval natolik, že ji aranžoval pro hlas a klavír s novým textem "Ridente la calma," KV 152 (210a). V této podobě se stala jedním z nejčastěji provozovaných Mozartových vokálních děl.
Osoby a první obsazení
| Osoba | Hlasový obor | Premiéra (26. prosince 1779) |
|---|---|---|
| Armida, čarodějka, princezna a dědička Syrského království | soprán | Caterina Gabrielli |
| Rinaldo, nejproslulejší z rytířů Godefroye z Bouillonu | soprán (kastrát) | Luigi Marchesi |
| Fenicia, důvěrnice Armidy; a Lucinda | soprán | Caterina Lorenzini |
| Sidonia, důvěrnice Armidy; a Melissa | alt | Rosa Franchi |
| Idraote, čaroděj, strýc Armidy a král Damašku; Odio; a dánský šlechtic, společník Ubalda | tenor | Valentin Adamberger |
| Aronte, dozorce nad Armidinými vězni; Artemidoro, jeden z Armidiných vězňů; a Ubaldo, vyslanec k Rinaldovi | soprán (kastrát) | Gaetano Quistapace |
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Armida (Mysliveček) na anglické Wikipedii.
- Pečman, viz "Literatura", s. 205-207, 253, též Stanislav Bohadlo v: Josef Mysliveček:Antigona, Program Národního divadla v Praze, sezona 2005/2006, s. 15 a 17.; opačný názor Freeman, viz "Literatura".
- Pečman, viz "Literatura", s. 212-213.
Literatura
- PEČMAN, Rudolf. Josef Mysliveček. Praha: Editio Supraphon, 1981. S. 205–213, 234, 253.
- Daniel E. Freeman, Josef Mysliveček, "Il Boemo" (Sterling Heights, Mich.: Harmonie Park Press, 2009) ISBN 0899901484.
