List Aristeův

List Aristeův nebo také jen Aristeas nese název podle jména (fiktivního?) autora, který tento spis napsal. Jedná se o židovský apokryfní (pseudoepigrafní) spis vyprávějící o vzniku řeckého překladu židovských písem, tzv. Septuaginty, přesněji o vzniku překladu Pentateuchu.

Autorství a datace

Autor je neznámý, jméno Aristeas může být jak skutečné, tak fiktivní. Sám autor se prezentuje spíše jako pohan silně sympatizující s židovstvím, ale jeho podrobná znalost zákona hovoří spíše pro židovský původ. Problematická je i datace, v podstatě známe jen terminus a quo, kterým je samotný překlad Septuaginty (3. stol. př. n. l.) a terminus ad quem, kterým jsou zřejmé citace tohoto Listu u Filóna Alexandrijského a Josefa Flavia. Místem sepsání je téměř jistě egyptská Alexandrie, hlavní město ptolemajovské říše.

Obsah

List Aristeův není ve skutečnosti dopisem, nýbrž vyprávěním o vzniku překladu. Zahrnuje v sobě kromě samotného klíčového vyprávění i několik rozsáhlých odboček. Jsou jimi vyprávění o propuštění všech židovských otroků v Egyptě za Ptolemaia II. Filadelfa, popis Ptolemaiových darů židovskému veleknězi Eleazarovi, popis Jeruzaléma a Palestiny, Eleazarova dlouhá odpověď o smyslu židovských zákonů a sedm dní rozhovorů mezi Ptolemaiem a židovskými překladateli.

Legenda o překladu

Samotná legenda o vzniku překladu Septuaginty byla později rozšířena Filónem Alexandrijským. Zatímco podle Aristeova listu na překladu pracovalo 72 učenců vyslaných z Jeruzaléma (po 6 z každého kmene), kteří každý den svou práci konfrontovali a zapisovali to, na čem se shodlo nejvíce překladatelů, až po 72 dnech svou práci dokončili, podle Filóna pracovali všichni po 72 dní v naprostém odloučení, a když po 72 dnech své dílo srovnali, zjistili, že se shoduje ve všech detailech[1]. Tato legenda dala též jméno řeckému překladu. Septuaginta znamená latinsky „sedmdesát“, což pochází ze (zaokrouhleného) počtu překladatelů (72).

Další prvky textu

Prvořadý účel spisu je zdůraznit kvalitu a autoritu septuagintálního překladu Tóry (či později v případě křesťanů Starého zákona), potlačit pozdější korekce a opravy v překladu (jak činili v 2. století n. l. např. Aquila nebo Theodotion). Současně s tím však Aristeův list prezentuje židovské písmo a zákon pohanskému publiku a zdůrazňuje, že židovství i se svou psanou tradicí, která se nyní nachází i v jazyce vzdělanců (tj. řečtině), není v ničem pozadu za řeckou kulturou, ba naopak vyniká a je hodno stát se její významnou součástí. Vyplývá to především z toho, že spis kromě samotné obhajoby překladu (a zákazem jakýchkoli budoucích změn) zdůrazňuje v dlouhých, ryze sapienciálních pasážích (viz sedmidenní rozhovory) všeobecnou moudrost židovských učenců, která se týká běžného života a nad kterou žasnou všichni přítomní pohanští filozofové, a symbolickým výkladem židovských zákonů o pokrmech (Eleazarova odpověď na Aristeovu otázku o smyslu těchto zákonů).

Z hlediska stylu je spis čtivý, neboť používá mnoha literárních prvků a nástrojů: fiktivní dopisy, výtahy a opisy z egyptských análů, opisy královských výnosů, rozhovory při hostině, dialogy v přímé řeči atd.

Odkazy

Reference
  1. BIČ, Miloš. Ze světa Starého zákona II. Praha: Kalich, 1989. S. 564.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.