Ptolemaios II. Filadelfos

Stéla zobrazující obětujícího Ptolemaia II. božské Arsinoe II.

Ptolemaios II. začal nejprve vládnout jako spoluvladař svého otce Ptolemaia I. mezi lety 288 – 285 př. n. l. a udržovat výstavní palác v Alexandrii.

Během své vlády vedl Ptolemaios II. několik válek. Roku 274 př. n. l. vyhlásil Magas ze Cyrenaiky otevřenou válku svému nevlastnímu bratrovi, a seleukovský král Antiochos I. Sotér, toužící po oblastech Sýrie a Palestiny zaútočil na Egypťany a rozpoutal tak první syrskou válku, která trvala dva až tři roky. Nápor Antiocha I. Sotéra však byl odražen a Ptolemaiovci díky svému vítězství ještě více utužili svůj vliv v oblasti Levanty. Egyptská sféra vlivu se dále ještě rozšířila o Kykladské a Samothrácké ostrovy v Egejském moři a přístavy na pobřeží Kilíkie, Pamphylie, Likye a Karie. Avšak porážka, kterou egyptské loďstvo urtpělo od makedonského krále Antigona II. Gonata u ostrova Kós mezi léty 258 – 256 př. n. l. přerušila egyptskou nadvládu v oblasti Egejského moře.

Během druhé syrské války vedené se seleukovským vládcem Antiochem II. Theem (vedené někdy po roce 260 př. n. l.) Prolemaios II. utrpěl ztrátu egyptských držav na maloasijském pobřeží a nakonec souhlasil s mírem s Antiochem II., který se tak oženil Ptolemaiovou dcerou Bereniké.

Bysta Ptolemaia II., Francouzská národní knihovna v Paříži

Ptolemaiova první manželka, Arsinoe I., dcera jednoho z diadochů Alexandra Velikého Lýsimacha, byla matkou jeho legitimních potomků. Poté, co Ptolemaios II. Arsinoe I. vyhnal se oženil se svou sestrou Arsinoe II., která byla vdovou právě po bývalém tchánovi Ptolemaia II. Lýsimachovi. Podle egyptských tradic ještě z předhellénských dob byl královský incest přijatelný, avšak Řekům připadal nechutný. Ptolemaios to však udělal z praktických politických důvodů, kdy se potřeboval více přiblížit většinovému egyptskému obyvatelstvu. Dobové prameny popisují kvetoucí lesk a nádheru alexandrijského dvora Ptolemaia II. Král nechal své rodiče zbožštět, stejně tak coby „Filadelfos“ i svou sestru-manželku Arsinoe II. po její smrti kolem roku 270 př. n. l.. Přívlastek „Filadelfos“ byl v pozdější době užíván pro odlišení Ptolemaia II., ale správně měl náležet Arsinoe II. a nikoliv Ptolemaiovi.

Kallimachos z Kyrény, správce alexandrijské knihovny, Theokritos a další řečtí básníci a literáti proslavili ptolemaiovský rod. Sám Ptolemaios II. byl zapáleným do rozšiřování alexandrijské knihovny a podporovatelem vědeckých bádání. Také vlastnil několik exotických zvířat, které si nechal přivézt do Alexandrie. I přes jeho nadšení do hellénské kultury přijal Ptolemaios II. egyptské náboženské představy a egyptskému náboženství dále pomáhal se vzpružit v protikladu k rozpínajícímu se řeckému vlivu.

Podle Plinia staršího Ptolemaios II. napsal odeslal svého vyslance jménem Dionýsios k Morjskému dvoru v Indii, pravděpodobně ke králi Ašókovi.

Ale Indii bylo psáno již jinými řeckými spisovateli, kteří pobývali na dvoře indických králů, takovými pro příklad jako byl Megasthénes, či Dionýsios, který tam byl vyslán Filadelfem (Plinius starší, Naturalis historia, kapitola 21[1])

Ptolemaios II. je také zmíněn v Ašókových Ediktech, jako příjemce buddhistického proselytismu, ačkoliv se žádný západní historický záznam nedochoval.

Dobytí Dharmy bylo vybojováno zde, na hranicích, šest set yojanů (5 400-9 600 kilometrů) odtud, kde řecký král Antiochos vládne, za ním čtyři králové Ptolemaios, Antigonos, Magas a Alexandr vládnou, taktéž jižně mezi Cholasskými, Pandyaskými až k Tamraparniským vládcům na Srí Lance (Ašókovi Edikty, 13. edikt, S. Dhammika)