Arctic Sunrise

Byla postavena v roce 1975 s výtlakem 949 tun, dlouhá 50 metrů s maximální rychlostí 13 uzlů (24 km/h). Původně plula pod norskou vlajkou a jmenovala se Polarbjørn (Lední medvěd). V roce 1995 ji zakoupila organizace Greenpeace a přejmenovala na Arctic Sunrise.

V září 2013 byla loď pod vedením kapitána Petera Willcoxe i její posádka zadržena ruskou pohraniční stráží po pokusu aktivistů Greenpeace o přepadení a obsazení těžební plošiny Prirazlomnaja firmy Gazprom v Pečorském moři. Akcí Greenpeace protestovala proti těžně ropy.[1] Loď pohraničníci odvezli do přístavu Murmansk a 30 členů posádky bylo zadrženo ve vazbě.[2] Mezi zadrženými byl také ruský fotograf na volné noze Denis Siňjakov.

Právníci organizace Greenpeace připravují žaloby na postup ruských úřadů.[3] Dne 17. října 2013 se skupina 11 nositelů Nobelovy ceny za mír obrátila otevřeným dopisem na ruského prezidenta Vladimira Putina ve věci vězněné posádky s výzvou, aby se vmísil do práce murmanské justice a udělal vše pro to, aby úřady upustily od obvinění zadržených z pirátství. Mezi signatáři byl například jihoafrický arcibiskup Desmond Tutu a íránská právnička Širín Ebadiová. Putin žádost odmítl, s tím, že v Rusku platí dělba moci, justice je nezávislá a prezident neovlivňuje její činnost.[4] Dne 21. října oznámila vláda Nizozemska, pod jehož vlajkou loď plula, že se obrátila na Mezinárodní soud pro námořní právo, aby nařídil Rusku propustit zadržovanou loď a 30 vězněných členů její posádky.[5][6] Soudní jednání začalo 6. listopadu v německém Hamburku. Zástupce Ruska se k jednání nedostavil. [7]

V prosinci 2013 byli všichni aktivisté z lodi propuštěni na základě prezidentské amnestie.[8]

Až v červnu 2014 byl zástupcům Greenpeace umožněn vstup na palubu lodi. Po deseti měsících bez údržby v ruském držení musela loď nejdříve projít základní opravou, aby následně 1. srpna 2014 mohla odplout z Murmansku do domovského přístavu v Amsterdamu.[9]