Archibald Václav Novák

Archibald Václav Novák se narodil 28. dubna 1895 ve Vodňanech jako nejmladší ze synů soudního úředníka. Dětství bylo ovlivněno úmrtím otce a nelehkou finanční situací rodiny. V pěti letech navíc přišel o levé oko. Vyučil se zedníkem, později odešel do Prahy studovat stavební průmyslovku. V době první světové války pracoval v několika stavebních kancelářích jako stavební technik. V tomto období se také oženil s bankovní úřednicí Marií Hohausovou.

Po válce, v roce 1919, se i s manželkou vydal do Francouzské polynésie na ostrov Tahiti. Plánoval se zde usadit, ale chtěl také zjistit stav observatoře, zřízené roku 1910 v Papeete M. R. Štefánikem. Cestoval přes Spojené státy americké, kde si na další cestu vydělával mimo jiné psaním článků do krajanského tisku a přednáškami pro Čechy a Slováky žijící v USA. Nedlouho po příjezdu do Ameriky, 26. prosince 1919, se manželům Novákovým narodil v New Yorku syn Václav.

Pobyt v Americe trval téměř rok - teprve v srpnu 1920 pokračoval Archibald Václav Novák s rodinou v cestě na Tahiti přístavu Papeete. Ukázalo se, že relita na ostrovech není tak ideální, jak si Novák představoval. Štefánikovu observatoř nalezl opuštěnou a bez vybavení. Nevyšly ani plány na získání vlastního pozemku. Pobyt na Tahiti tak nakonec trval pouze tři měsíce. Archibald Václav Novák během této doby procestoval ostrov Tahiti, navštívil i sousední ostrov Moorea a také Závětrné ostrovy Huahine, Raiatea, Tahaa a Bora-Bora. Vydal se i na korálový ostrov Anaa v souostroví Tuamotu, aby se seznámil se způsobem lovu perel.

Koncem listopadu 1920 opustili manželé Novákovi Tahiti a vrátili se do Spojených států. Zde strávili ještě půl roku, kdy si vydělávali na návrat do vlasti.Do Československa se vrátili v létě roku 1921. Usadili v Černošicích. A. V. Novák navázal na svou přednáškovou a publikační činnost a bohatě využil dojmy z USA a zejména z Tahiti. S přednáškami, doprovázenými „světelnými obrazy“ - promítáním diapozitivů - objížděl celou republiku. Záhy také začal vydávat ve vlastním „Nakladatelství knih cestovatele A. V. Nováka“ první romány a povídky z exotického prostředí Francouzské Polynésie. Pikantní milostné příběhy si získaly velkou oblibu čtenářů. Novákova první a také nejúspěšnější kniha „Povídky z Tahiti, ostrovů hříšné lásky“ vyšla mezi lety 1922 – 1947 celkem v sedmi vydáních a prodalo se jí na dvacet tisíc výtisků. Kromě beletrie psal také cestopisy, ve kterých zachytil své vlastní zážitky z cest.

Úspěch knih a přednášek umožnil A. V. Novákovi podniknout v letech 1926 – 1927 další cestu, tentokrát do Asie. Na cestu se vydal tentokrát sám. Navštívil Cejlon (dnes Srí Lanka), Indii, Barmu (dnes Myanmar), Malajsko (dnes Malajsie), Singapur, Sumatru, Francouzskou Indočínu (dnešní Vietnam a Kambodžu), Čínu a Japonsko. Do vlasti se vrátil přes Koreu a Sovětský svaz Transsibiřskou magistrálou. Po návratu pořádal nové přednášky o zemích, které navštívil. Vydal další romány a povídky a svou cestu popsal ve čtyřech cestopisech.

A. V. Novák se angažoval i politicky, po návratu z asijské cesty byl za Českou stranu národně sociální zvolen do obecního zastupitelstva obce Dolní Mokropsy. Ve volbách, konaných v květnu 1938 byl zvolen starostou obce. V úřadu působil až do konce války. V těžké válečné době se plně věnoval práci pro obec. Několikrát se octl v ohrožení života pro anonymní udání. Po válce se Novák snažil obnovit vydavatelskou činnost, ale politické změny po roce 1948 přinesly zánik nakladatelství a vyloučení z veřejného života. V dalších letech se marně snažil prosadit, pro režim byl nepohodlný. Společenských změn a pádu totality se nedožil, zemřel 8. srpna 1979 ve věku 84 let.