Arado Ar 66

První prototyp Ar 66a vzlétl roku 1932, poháněný osmiválcovým kapalinou chlazeným řadovým invertním motorem Argus As 10 C o maximálním výkonu 176 kW.

Druhý prototyp se stejnou pohonnou jednotkou a dvěma dřevěnými plováky namísto kolového podvozku nesl označení Ar 66b. V roce 1933 bylo vyrobeno celkem 10 exemplářů sériových Ar 66 B, nesloužily však v žádné jednotce námořního letectva.

Třetí prototyp Ar 66c s kolovým podvozkem byl od roku 1933 sériově vyráběn jako Arado Ar 66 C.

Stroje Ar 66 C se staly jedním z nejrozšířenějších školních strojů Luftwaffe, které byly používány až do konce II. světové války. Zařazeny byly u leteckých škol FFS A/B 4 v Praze-Kbelích, FFS A/B 11 v Schönwalde, FFS A/B 23 v Kaufbeurenu a FFS A/B 116 v Göppingenu.

Po vzniku Störkampfstaffeln v Luftwaffe začaly Ar 66 C plnit úlohu nočních bombardovacích letounů, po vzoru sovětských jednotek vybavených letouny Polikarpov Po-2 nebo Polikarpov R-5. Přestavby se uskutečňovaly v leteckých dílnách na letišti v Německém Brodě. Dne 7. října 1943 byly letky lehkých nočních bombardérů přejmenovány na Nachtschlachtgruppen. „Céčka“ pak operovala v 1., 2. a 4./NSGr.2, NSGr.3, 2./NSGr.4 a NSGr.5 v SSSR, NSGr.8 ve Finsku a 3./NSGr.11 a NSGr.12 v Litvě.

Údaje platí pro Ar 66 C[1]

Arado Ar 66

• Rozpětí: 10,00 m
• Délka: 8,30 m
• Výška: 2,93 m
• Hmotnost prázdného stroje: 905 kg
• Vzletová hmotnost: 1330 kg
• Maximální rychlost: 210 km/h
• Přistávací rychlost: 80 km/h
• Výstup do 1000 m: 4,1 min
• Dolet: 716 km