Apreciace

Pokud bude měnový kurz české koruny vůči euru 1€=25Kč, tak při změně na 1€=27Kč dochází k posílení eura vůči české koruně a také k oslabení (depreciaci) české koruny vůči euru. Naopak v případě, kdy by se měnový kurz změnil na 1€ = 23Kč, dojde k posílení české koruny vůči euru a k oslabení eura vůči české koruně.

Měnový kurz je určen na devizových trzích. Měnový trh není trhem centralizovaným, to tedy znamená, že se nechová jako například burza cenných papírů, měnový trh je rozptýlený trh, kde se obchod provádí na mnoha různých místech. Navzdory tomuto faktu je měnový trh dokonale konkurenčním trhem, jelikož kurz domácí měny bude na všech devizových trzích stejný díky arbitrážím. Toto neplatí pouze například pro Českou korunu, ale pro každou měnu volně obchodovatelnou na měnovém trhu, poté tedy mluvíme o jednom globálním měnovém trhu, protože tam lze manipulovat s velkými částkami jednotlivých měn napříč jakkoliv vzdálenými zeměmi.[2] Měnový kurz je závislý především na vývoji nabídky a poptávky na tomto trhu. Rovnovážný měnový kurz se stanovuje stejně jako na kterémkoliv jiném trhu. K apreciaci dochází v případě, kdy je poptávka vyšší než nabídka.[1] Tedy dochází k zhodnocení vůči zahraničním měnám. V opačném případu, tedy když nabídka po domácí měně vzroste a převyšuje poptávku, mluvíme o znehodnocení domácí měny vůči zahraničním měnám.

Nabídka a poptávka jsou z krátkodobého hlediska závislé na importu a exportu. Dovozci zboží ze zahraničí přispívají k vytvoření nabídky korun a zároveň vytváří poptávku po měnách zahraničních. Vývoz českého zboží a služeb způsobuje nabídku zahraničních měn a vývozci naopak vytváří poptávku po českých korunách.[3] Dále je nabídka a poptávka závislá na mezinárodních transakcích, spekulacích na devizovém trhu a také na „dirty floatingu“ (Typ flexibilního měnového režimu, kdy si banka vyhradí právo zasahovat do výše kurzu, aniž by tohoto práva často využívala. Jedná se také o měnovou politiku České národní banky.)[4]

Je třeba dodat, že měnový trh je dnes mnohem vice závislý na investorech, myšleno na jejich chování a důvěře v domácí měnu. Pokud investoři očekávají, že domácí trh poroste, investují do domácí měny, čímž se měna zároveň zhodnocuje. Především je tomu tak u malé otevřené ekonomiky, jakou je např. Česká republika, investoři drží cenné papíry a bankovní vklady, tedy různé cenné papíry, v různorodých měnách a mezi těmito aktivy se rozhodují. Nákupy a prodeji silně ovlivňují měnové kurzy.[5]

Hlavním přímým důsledkem apreciace je zvýšení parity kupní síly, to znamená, že za jednotku měny je možno koupit více než před apreciací. Pro firmy je tak výhodnější importovat zboží ze zahraničí. Importované zboží se pro residenty země stává relativně levnějším ve srovnání se zbožím produkovaným v dané zemi. V důsledku této změny se zvýší poptávka po dováženém zboží, což vede k nárustu čistých importů. Pokud import bude převažovat nad exportem tak se zvýší deficit obchodní bilance, což mimo jiné vede ke snížení HDP.[6][7]

Cena vyváženého zboží naopak poroste a pokud vývozci mají tu možnost zvýšit jeho cenu, tak se dané zboží stane pro residenty jiných zemí relativně dražším. Pokud vývozci tu možnost nemají například z důvodu vysoké konkurence, dojde k poklesu zisků, protože se zvýší výrobní náklady v porovnání se ziskem. Děje se tak proto, že náklady jsou vyjádřeny v domácí měně a zisk je vyjádřen v zahraniční měně. V případě, kdy dojde k velkému poklesu zisku, dojde k zastavení exportu a k poklesu čistého exportu.[6][7]

Pokud vzroste domácí cenová hladina výrazněji než zahraniční cenová hladina, dochází k depreciaci měny. Pokud je růst domácí cenové hladiny menší než zahraniční cenové hladiny, dochází k apreciaci měny. Změna měnového kurzu jakožto i rozsah těchto změn jsou závislé na změnách cenových hladin, což vyplývá z teorie parity kupní síly.[8]

Důsledky apreciace měny výrazně záleží na celkovém stavu ekonomiky dané země. Pokud ekonomika zažívá recesi, pak apreciace způsobí pokles agregátní poptávky a může přispět k vyšší nezaměstananosti. Pokud je ekonomika v expanzi, může apreciace měny naopak pomoci snížit celkové inflační tlaky a ustálí růst ekonomiky.[9]

Měnové kurzy se tedy nemusejí nutně vytvářet volně na měnovém trhu, avšak centrální banky mají prostředky jak ovlivnit kurz domácí měny. Centrální banka poté intervenuje na devizovém trhu, kde využívá svých devizových rezerv, které slouží jednak jako zabezpečení pro nepříznivé situace, avšak take pro stabilizaci kurzu domácí měny. I pokud má země volně pohyblivý kurz měny, přistupují některé centrální banky ve výjimečných případech k intervencím. Toto je činěno s účelem zabránit výraznějším výkyvům měnového kurzu, které by mohly ohrozit cenovou stabilitu a konkurenceschopnost, dále také jako signál investorům, že by neměli ztrácet důvěru v měnu. Tomuto režimu se říká řízený plovoucí trh.[11]